Závody jsou různé. Na 200 metrů to uteče za minutu, sedmdesát, osmdesát záběrů a je konec. Kilák je zajímavější a máme ho radši – během pěti minut se už ukáže, co v kom je nejen fyzicky. No a pak jsou Tragicky dlouhé tratě, které mají těch kiláků pět. A tady je hlava ještě daleko důležitější.
Letos jsme se na Tragicky dlouhé tratě přihlásili jak na klasickou dračí loď s posádkou 20 lidí, tak i na krátkou, kde nás pádluje jen deset. Krátké lodě sice jely jen poloviční trať, ale dva a půl kilometru na téhle lodi bohatě stačí. A abychom si zapádlovali, přihlásili jsme ty krátké lodě dvě.
Na velké lodi jsme startovali hned v první jízdě mixu. Bohužel v nejhorší, vnější dráze. Do první otočky se nám dařilo držet se v balíku českých lodí – Maďaři se utrhli hned ze začátku a jeli si svůj vlastní závod -, ale v obrátce jsme kontakt neudrželi a pak jsme se jen dívali, jak se lodě před námi pomalu, ale neustále vzdalují. Tahle jízda se nepovedla.
Odpoledne, rozdělení na Převážně neškodný 1 a Převážně neškodný A, nastupujeme k dvěma a půl kilometru. V první jízdě máme vnitřní dráhu, hurá! Taktika je jednoduchá – k obrátce musíme dojet první, a pak se může stát cokoli. A to jsme taky splnili.
Nejenže jsem k obrátce dojeli první, ale z ní vyjíždíme s mírným náskokem. Čeká nás trochu přes kilometr k druhé otočce. Zhruba do poloviny téhle roviny svůj náskok pomaličku zvyšujeme, ale pak Vajgarská saň zabrala a k druhé obrátce přijíždí těsně za námi. Lodě se lehce pošťuchují, náš kormidelník ztrácí rovnováhu, ale na lodi se udrží, do finiše jdeme pádlo na pádlo. Po sto padesáti metrech vedou Vajgaři o půl lodě, my zapínáme poslední síly a jejich náskok metr po metru stahujeme.
Cílem projíždíme těsně vedle sebe, podle cílové kamery měli víc štěstí naši protivníci. Byli o desetinu vteřinu – to je třicet centimetrů – rychlejší. Skvělý závod.
A okamžitě potom startuje další jízda s naší posádkou. Péťa na bubnu, Martin na levém háčku a Laco na kormidle si jen přesedli – jedou ty jízdy obě. Zase máme vnější dráhu. Start je skvělý, držíme se v balíku, na otočce tvrdě bojujeme o co nejlepší umístění; ale nedaří se a na dlouhou rovinku vyjíždíme poslední. Tahle posádka to má supertěžké – na lodi jedou čtyři holky, Jirka, který přišel na tenhle nejdelší závod který se v tuzemsku jezdí po pouhých třech trénincích, Martin jede druhou jízdu za sebou. Není divu, že síly nám v téhle jízdě došly rychleji než soupeřům.
Tragicky dlouhé tratě, byly pro nás hlavně generálka na nejdelší evropský závod dračích lodí – jedenáctikilometrový Monkey Jumble v Saarbrückenu -, kam jedeme za 14 dní. A tahle generálka nám vyšla.
