Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Potkali se u Kolína

Tradiční závody dračích lodí v Kolíně, letos za účasti 13 týmů. Při startu první rozjížďky na 200 metrů nás soupeři ohodnotili slovy „Poloprázdná loď, hm, ty dáme“. Inu, bylo nás jen 17, z toho šest holek, ale tohle hodnocení si fakt mohli nechat od cesty.

Ostatně v cíli jsme byli dřív než oni … a to už kupodivu nekomentovali. Na druhou rozjížďku dorazily dvě posily, takže jsme nastoupili v 19 a čas jsme měli o ještě dvě setiny lepší. Vyšlo z toho finále B, a v něm jsme konečně v jeli 18, jak jsme původně plánovali. Dojeli jsme druzí; celkově tedy na 200 metrů pátí.

A pak přišel kilák, trať, kterou fakt máme rádi. Od začátku jsme rozjeli stíhací jízdu – rychlý start, krásné otočky, tvrdý a dlouhý záběr na rovinkách a občas ještě vyšší frekvence … a naši rozjížďku vyhráli o 15 vteřin. Pak jsme už jen napjatě čekali, jestli jsme předjeli nejakou loď z finále A.

A dali!

Takže jsme si po roce z Kolína přivezli pohárek za třetí místo. Radost, přátelé.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Na draky jsou Poděbrady

Závody v Poděbradech jsou radost. Čistá voda v pískovně, písčitá pláž, důstojní soupeři, termín, ve kterém pořadatelé pokaždé zajistí léto, to všechno kousek od Prahy. Takže sem jezdíme rádi.

Letos jsme naši dračí loď před závodem ještě posílili o dvě pádla Leviathanů a spoustu psů, takže jsme odjížděli ve výtečné náladě. První dvoustovkovou rozjížďku jsme vyhráli o parník; druhou těsně prohráli. A bylo z toho finále B proti Namydlenému Blesku. I když jsme zajeli velmi slušných 54:70, byli lepší. Jenže pak přišel kilometr.

Ten se v Poděbradech jezdí na unikátní trati, která vede do trojúhelníku a má dva otočky vlevo, tedy na druhou stranu než je obvyklé. Na kormidlo jsme ukecali Kubase, nastoupili proto Boudě u Jamese, se kterými jsem se tahali dost těsně o čtvrté místo na dvoustovce… a rozjeli se.

Letos se jelo intervalově a my s rozjížďce startovali první, takže jsme neměli koho dohánět, ale jízda proti stopkám se povedla. Časem 5 minut, 48 vteřin a 29 setin jsme Jamese přejeli skoro o půl minuty. A pak jsme čekali na výsledky finále A. Namydlený blesk 6:01, Lyžaři 5:45, sportovní gymnázium, 5:44. Takže nečekaně a velmi těsně třetí. Radost, první pohár sezóny doma. (A rovnou jsme vyzkoušeli, k čemu je na poháru ta matka zespoda. Ano, dá se rozebrat. A kupodivu i složit zpátky 😊)

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Dva dny na Lipně

Na dvoudenní závody na nejrozlehlejší přehradě v republice vyrážíme prvně. V květnu by na Lipně mohlo být dost chladno, takže velmi potěšila možnost ubytovat se na Lojzových pasekách (vřele to tam doporučujeme, skvělé místo, jen si pospěšte s rezervací, v létě je tam beznadějně plno!).

A chladno opravdu bylo, hlavně v sobotu večer, kdy natočené pivo nejenže nezteplalo, ale naopak čím déle bylo ve sklenici, tím bylo studenější a studenější…

V sobotu se jely dvoustovky. A závody to byly veliké. I když v jednotlivých jízdách jelo pět až šest posádek, 38 týmů vystačilo na celodenní program. V první rozjížďce jsme nabrali rychlost, ujeli zhruba sedmdesát záběrů, což v Praze a blízkém okolí na 200 metrů bezpečně stačí, přestali pádlovat a rozhlédli se po okolí … a zjistili, že na Šumavě je 200 metrů trochu delších, než jsme zvyklí a že u cílové bóje ještě zdaleka nejsme. Ale i tak to v téhle jízdě bylo klidné druhé místo a postup do čtvrtfinále. V něm jsme už věděli, jaká vzdálenost nás čeká, takže jsme se na trati nerozhlíželi a proti první jízdě o šest vteřin zrychlili. Ze třetího místa postupujeme do semifinále. A i když další zlepšení přišlo i v něm, stačilo to jen na postup do finále C. V tom nakonec končíme na celkovém 18. místě – o osm setin vteřiny, tedy dvacet centimetrů.

V neděli na startu kilometru startovní pole značně prořídlo. Po sobotním precizně organizovaném závodu to byl spíš punk pro nadšence, kteří se na vodě chtějí mořit pět minut v kuse. Takže pro nás. Na trať se třemi otočkami vyráží dračí loď s naším tradičním záběrem, tvrdým a dlouhým, a rychle zkracujeme dvacetivteřinový náskok lodi před námi. Dojeli jsme ji na třetí otočce, tedy zhruba po sedmi stech metrech. Znamenitá jízda to byla! A znamenité závody!

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Svátek práce nazeleno

Do Dobřichovic jsme se chystali už pár sezón a vyšlo to až letos. Středeční svátek byl pro závody dračích lodí naprosto ideální termín. Po obvyklých handlech s místy v posádkách (čtyři naše dámy jezdily i za Splešťule blátivé, zato nám vypadla jedna lavička a tak jsme si půjčovali od PDBC) jsme vyrazili do první rozjížďky.

A jak máme radši delší tratě, tak tahle dvoustovka nám sedla – jasné vítězství a druhý nejlepší čas celkově – 56 vteřin a čtyři desetiny (to vše se sedmi dámami na pádle). Přímý postup do semifinále nám sice ušetřil síly, ale měl ale i nevýhodu. Čekali jsme na něj čtyři hodiny, a za tu dobu koncentrace trochu polevila.

A aj, bylo to vidět jak na čase – 59,23 – i na třetím místě, které znamenalo finále B. V něm jsme se potkali s PDBC, takže jejich borce nahradili jíní dva; nicméně na jízdě to znát nebylo. V neuvěřitelně vyrovnaném závodě (všechny čtyři lodě dojely v rozmezí 0,7 vteřiny) rozhodovaly centimetry na cílové fotografii. Nakonec jsme byli druzí, o dvě desetiny za Sokoly z Letů a o jedinou setinu! před PDBC. A už za 14 dní nás čeká Lipno a na něm první letošní ostrý kilometr.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Monkey Jumble 2018 – to nej, co jsme kdy jeli

Na největší evropský závod dračích lodí na dlouhých tratí jsme se chystali od léta. 11 kilometrů je 11 kilometrů; nikdo z nás tak dlouhý závod nikdy nejel a měli jsme respekt. A taky nikdo z nás nejel závod s hromadným startem 44 lodí, i když tady jsme zhruba tušili, do čeho jdeme.

V pátek večer jsme – po menším zpoždění způsobeným totálním kolapsem pražské dopravy s epicentrem kousek od loděnice – do tří minibusů nacpali pádla, vesty, bágly, sebe a vyrazili na 650 kilometrů dlouhou cestu do Saarbruckenu. Jádro Neškodných vyztužila tři pádla a buben Jizerského draka a host z Pilsner Dragons, kormidla se chopil Machajda. A v sobotu v 14:30 to vypuklo.

Průběh se dá dobře rozdělit podle otoček na čtyři fáze. Po startu to byly dva kilometry v obrovském chumlu lodí, kde nebylo slyšet vlastního slova, na Sáře se objevily půlmetrové vlny, a nezbývalo než jet co to dá. Machajda se nás snažil posadit na vlny, ale lodí bylo prostě moc.

Před otočkou jsme zvolnili a bravurně podjeli pětici soupeřů; chvilku potom jsme na mě počkali a další tři kilometry to byla lítá řež v balíku čtyř lodí s neustálým zrychlováním a zpomalováním. Když tenhle balík vletěl do úzkého oblouku Alte Brücke, voda tekla do lodí přes borty plným proudem a v lodi jí bylo po kotníky.

Po třetí otočce jsme se utrhli ostatním a další čtyři kilometry, čili zhruba pětadvacet minut, odráželi neustálé útoky zezadu; před třetí otočkou se před nás ale jedna posádka přeci jen dostala a protože kormidelník nenechal Machajdovi prostor na jeho kejkle, z otočky vyjeli o loď před námi. Náš útok odrazili – a pak následovala zkouška vůle. Zbývaly poslední dva kilometry do cíle, s bubny pronásledovatelů v zádech.

Zatli jsme zuby, prodloužili záběr a nechali je daleko za sebou – na tomhle úseku dosáhli průměrnou rychlost 11,4 kilometrů za hodinu. Na konci je čas 59 minut a 42 sekund; 30 místo v kategorii Sport a naprosto suprový víkend.

Za rok se sem vrátíme. A budeme lepší.