Na největší evropský závod dračích lodí na dlouhých tratí jsme se chystali od léta. 11 kilometrů je 11 kilometrů; nikdo z nás tak dlouhý závod nikdy nejel a měli jsme respekt. A taky nikdo z nás nejel závod s hromadným startem 44 lodí, i když tady jsme zhruba tušili, do čeho jdeme.
V pátek večer jsme – po menším zpoždění způsobeným totálním kolapsem pražské dopravy s epicentrem kousek od loděnice – do tří minibusů nacpali pádla, vesty, bágly, sebe a vyrazili na 650 kilometrů dlouhou cestu do Saarbruckenu. Jádro Neškodných vyztužila tři pádla a buben Jizerského draka a host z Pilsner Dragons, kormidla se chopil Machajda. A v sobotu v 14:30 to vypuklo.
Průběh se dá dobře rozdělit podle otoček na čtyři fáze. Po startu to byly dva kilometry v obrovském chumlu lodí, kde nebylo slyšet vlastního slova, na Sáře se objevily půlmetrové vlny, a nezbývalo než jet co to dá. Machajda se nás snažil posadit na vlny, ale lodí bylo prostě moc.
Před otočkou jsme zvolnili a bravurně podjeli pětici soupeřů; chvilku potom jsme na mě počkali a další tři kilometry to byla lítá řež v balíku čtyř lodí s neustálým zrychlováním a zpomalováním. Když tenhle balík vletěl do úzkého oblouku Alte Brücke, voda tekla do lodí přes borty plným proudem a v lodi jí bylo po kotníky.
Po třetí otočce jsme se utrhli ostatním a další čtyři kilometry, čili zhruba pětadvacet minut, odráželi neustálé útoky zezadu; před třetí otočkou se před nás ale jedna posádka přeci jen dostala a protože kormidelník nenechal Machajdovi prostor na jeho kejkle, z otočky vyjeli o loď před námi. Náš útok odrazili – a pak následovala zkouška vůle. Zbývaly poslední dva kilometry do cíle, s bubny pronásledovatelů v zádech.
Zatli jsme zuby, prodloužili záběr a nechali je daleko za sebou – na tomhle úseku dosáhli průměrnou rychlost 11,4 kilometrů za hodinu. Na konci je čas 59 minut a 42 sekund; 30 místo v kategorii Sport a naprosto suprový víkend.
Za rok se sem vrátíme. A budeme lepší.
