Na dvoudenní závody na nejrozlehlejší přehradě v republice vyrážíme prvně. V květnu by na Lipně mohlo být dost chladno, takže velmi potěšila možnost ubytovat se na Lojzových pasekách (vřele to tam doporučujeme, skvělé místo, jen si pospěšte s rezervací, v létě je tam beznadějně plno!).
A chladno opravdu bylo, hlavně v sobotu večer, kdy natočené pivo nejenže nezteplalo, ale naopak čím déle bylo ve sklenici, tím bylo studenější a studenější…
V sobotu se jely dvoustovky. A závody to byly veliké. I když v jednotlivých jízdách jelo pět až šest posádek, 38 týmů vystačilo na celodenní program. V první rozjížďce jsme nabrali rychlost, ujeli zhruba sedmdesát záběrů, což v Praze a blízkém okolí na 200 metrů bezpečně stačí, přestali pádlovat a rozhlédli se po okolí … a zjistili, že na Šumavě je 200 metrů trochu delších, než jsme zvyklí a že u cílové bóje ještě zdaleka nejsme. Ale i tak to v téhle jízdě bylo klidné druhé místo a postup do čtvrtfinále. V něm jsme už věděli, jaká vzdálenost nás čeká, takže jsme se na trati nerozhlíželi a proti první jízdě o šest vteřin zrychlili. Ze třetího místa postupujeme do semifinále. A i když další zlepšení přišlo i v něm, stačilo to jen na postup do finále C. V tom nakonec končíme na celkovém 18. místě – o osm setin vteřiny, tedy dvacet centimetrů.
V neděli na startu kilometru startovní pole značně prořídlo. Po sobotním precizně organizovaném závodu to byl spíš punk pro nadšence, kteří se na vodě chtějí mořit pět minut v kuse. Takže pro nás. Na trať se třemi otočkami vyráží dračí loď s naším tradičním záběrem, tvrdým a dlouhým, a rychle zkracujeme dvacetivteřinový náskok lodi před námi. Dojeli jsme ji na třetí otočce, tedy zhruba po sedmi stech metrech. Znamenitá jízda to byla! A znamenité závody!
