Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

11 kiláků pádlo na pádlo aneb neškodný Monkey Jumble

Monkey Jumble je to nejdrsnější, co se na dračích lodích v Evropě jezdí. Fakt. Závodů na dlouhé tratě pár je, ale žádný z nich nemá jedenáct kilometrů. Občas se jezdí i závody s hromadným startem, ale šedesát posádek startujících zároveň je unikát.

Dohromady je to závod, který dělá z kanoistiky kontaktní sport, závod, kde je stejně důležité pádlovat jako vylejvat vodu z lodi a závod, kde dobrý kormidelník ušetří posádce spoustu sil a dobrý bubeník ji dokáže za cenu totálně zničených hlasivek hnát dopředu celou hodinu. Závod, kde si fakt hrábnete na limit. Pro nás (tedy Neškodné, vyztužené o pětici Jizerského draka, háčka z Brna, buben z Pardubic a famózního Machajdu na kormidle), všechno začíná pátečním odjezdem z loděnice. Ve čtyři odpoledne vyrážíme jako jediná česká posádka třemi mikrobusy do 650 kilometrů vzdáleného Saarbruckenu. O půlnoci dojíždíme na místo, do srdečném přivítáni s Carmen stavíme stany, rychlý briefing k zítřku, pak Pavel naráží soudek vlastního piva…

Dračí loď se speciální výbavou

Jsou dny, kdy svítá o něco dřív, než by mělo, a závodní sobota k nim patří. Ale dáváme se dohromady a před polednem už parkujeme přímo v centru Saarbruckenu, na Schillerplazu, odkud za dvě a půl hodiny budeme startovat. Zatím nemáme loď, ale věříme organizátorům, že bude. Kapitán prohlašuje, že čas na paniku nastane, když loď nebudeme mít hodinu před startem. Musíme na ni totiž nainstalovat nejen vlnolam na špičku, ale i naši letošní novinku: čerpadlo s výkonem 20 litrů za vteřinu. Samozřejmě máme i vylejvátka, po loňské zkušenosti už víme, do čeho jdeme.

Teda – myslíme si to.

Těsně před startem, připravení a natěšení…

Startujeme z dvanácté řady. To znamená, že jen na start to budeme mít asi 500 metrů – vzdálenost delší, než se jezdí většina závodů. A tady se jede naplno od prvního okamžiku, nikdo nechce zůstat viset na startu a jet pak hodinu sám jen proti stopkám. Sem se jezdí závodit natěsno – loď na loď, pádlo na pádlo, buben proti bubnu. Což poznáváme kousek po startu.

Okamžitě po rozjezdu totiž nezvládá kormidelník lodě vpravo od nás situaci a natlačí nás i s další lodí, která startovala vlevo od nás, na přistávací molo. Naštěstí jsme ještě nedojeli na start, takže neztrácíme čas (Monkey Jumble je sice závod s hromadným startem, ale každé lodi se počítá její individuální čas od chvíle, kdy protne startovní čáru). Tak drsný začátek tu loni nebyl. A to závod teprve začal.

Když to nejde jinak, tak je předjeď

V balíku se po kilometru a půl blížíme k první otočce. Jsme uprostřed několika lodí, nejhorší pozice vůbec. Nutně se potřebujeme dostat doleva, na vnitřní stranu otočky, jinak bychom mohli ztratit desítky metrů. Jenže tam jsou lodě. Lodě jsou i za náma, loď je i vpravo. Jediná cesta vede dopředu. Zkusíme to. Zrychlujeme záběr, loď se pomalu rozjíždí, deset záběrů, dalších deset .. až je jich padesát a ostatní lodě necháváme za sebou. K otočce přijíždíme z naší skupiny první – a po ní ještě zrychlujeme a zachytáváme se skupiny před námi.

Machajda nás usazuje na vlnu, po sprintu k otočce odpočíváme a šetříme síly, vylejváme. Ne že by loď byla děravá, ale ve vlnách od ostatních lodí sem občas tečou desítky litrů přes bort. Nejsme v tom rozhodně sami – asi po kilometru vidíme těsně u pravého břehu potápějící se loď. Nejspíš nevzali vylejvátka. My se zatím vezeme v balíku tří lodí, vracíme se ke startu, třetina závodu za náma.

Jedeme v balíku a i když se to nezdá, šetříme síly

Blíží se Alte Brücke, kam jsme loni vletěli ve čtyřech a málem se nevešli. Letos je tu o loď míň, tři lodě vjíždějí od starý oblouk celkem komfortně. Pár desítek metrů pod mostem zkoušíme další nástup, ale kormidelník lodi na námi nezvládá situaci a vráží do nás. My i soupeři ztrácíme rychlost, nám nemůže pádloval levá strana, jim pravá, Z klinče vyjíždíme, soupeři ztrácejí hlavu (doslova, o naše kormidlo se jim ulamuje dračí hlava) a my vyrážíme zpátky k lodi, se kterou se přetahujeme skoro od první otáčky.

Další most je Lusienbrücke. Tady musíme jet vpravo od pilíře, na to organizátoři při poradě kapitánů kladli opravdu velký důraz. Jenže kormidelník lodi, se která jede pár desítek centimetrů vpravo od nás, nás na pilíř dost drsně rempluje. Neuhneme, víc ran pádly rozdáme, než schytáme, ostatně adrenalin v kombinaci se studenou vodou znamená, že omlácené prsty nevnímáme. Za mostem se jich ještě chvíli držíme, vydýcháme se, pak zrychlíme záběr a metr po metru necháváme tuhle nepříjemnou loď za sebou. Blížíme se k polovině závodu, druhé otáčce.

Na vítězné vlně až do cíle

Machajda skvěle krouží i tu a zase získáváme na soupeře cenné metry. Přiskakujeme k fialové lodi, po pár metrech nastupujeme … a necháváme ji za sebou. Tohle zopakujeme ještě jednou a dostáváme se vedle Španělů. Jsou rychlí, ale to my taky. Pošťuchujeme se další dva kilometry, pětset metrů před třetí obrátkou nastupujeme. Deset rychlých, získáváme půl lodi. Dalších deset, Španělé visí na pádlech z posledních sil. My taky, ale jsme v ajfru a tak vydržíme ještě deset … a odskakujeme jim. Na obrátce se dotahujeme na další loď, chvíli jedeme s ní, pak nastupujeme – a předjíždíme i je. Kilometr poté projíždíme cílem.

Čas 58:13 je o minutu a půl lepší než loni. Jedenácté místo z 21 fun posádek je mnohem lepší, než jsme čekali. Ale ještě lepší než čas je styl, jakým jsme ho dosáhli. Rvali jsme se od začátku do konce, o každý metr a záběr, a rvali jsme se úspěšně. V přímé konfrontaci jsme předjeli nějakých šest lodí, a to na tenhle závod nejde posádka, která by neměla natrénováno. Za rok se vrátíme.

A uděláme všechno pro to, abychom jeli ještě líp než letos.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Po 2,5 kilometrech rozhodlo 30 centimetrů

Závody jsou různé. Na 200 metrů to uteče za minutu, sedmdesát, osmdesát záběrů a je konec. Kilák je zajímavější a máme ho radši – během pěti minut se už ukáže, co v kom je nejen fyzicky. No a pak jsou Tragicky dlouhé tratě, které mají těch kiláků pět. A tady je hlava ještě daleko důležitější.

Letos jsme se na Tragicky dlouhé tratě přihlásili jak na klasickou dračí loď s posádkou 20 lidí, tak i na krátkou, kde nás pádluje jen deset. Krátké lodě sice jely jen poloviční trať, ale dva a půl kilometru na téhle lodi bohatě stačí. A abychom si zapádlovali, přihlásili jsme ty krátké lodě dvě.

Na velké lodi jsme startovali hned v první jízdě mixu. Bohužel v nejhorší, vnější dráze. Do první otočky se nám dařilo držet se v balíku českých lodí – Maďaři se utrhli hned ze začátku a jeli si svůj vlastní závod -, ale v obrátce jsme kontakt neudrželi a pak jsme se jen dívali, jak se lodě před námi pomalu, ale neustále vzdalují. Tahle jízda se nepovedla.

Odpoledne, rozdělení na Převážně neškodný 1 a Převážně neškodný A, nastupujeme k dvěma a půl kilometru. V první jízdě máme vnitřní dráhu, hurá! Taktika je jednoduchá – k obrátce musíme dojet první, a pak se může stát cokoli. A to jsme taky splnili.

Dej do toho všechno!

Nejenže jsem k obrátce dojeli první, ale z ní vyjíždíme s mírným náskokem. Čeká nás trochu přes kilometr k druhé otočce. Zhruba do poloviny téhle roviny svůj náskok pomaličku zvyšujeme, ale pak Vajgarská saň zabrala a k druhé obrátce přijíždí těsně za námi. Lodě se lehce pošťuchují, náš kormidelník ztrácí rovnováhu, ale na lodi se udrží, do finiše jdeme pádlo na pádlo. Po sto padesáti metrech vedou Vajgaři o půl lodě, my zapínáme poslední síly a jejich náskok metr po metru stahujeme.

Cílem projíždíme těsně vedle sebe, podle cílové kamery měli víc štěstí naši protivníci. Byli o desetinu vteřinu – to je třicet centimetrů – rychlejší. Skvělý závod.

A okamžitě potom startuje další jízda s naší posádkou. Péťa na bubnu, Martin na levém háčku a Laco na kormidle si jen přesedli – jedou ty jízdy obě. Zase máme vnější dráhu. Start je skvělý, držíme se v balíku, na otočce tvrdě bojujeme o co nejlepší umístění; ale nedaří se a na dlouhou rovinku vyjíždíme poslední. Tahle posádka to má supertěžké – na lodi jedou čtyři holky, Jirka, který přišel na tenhle nejdelší závod který se v tuzemsku jezdí po pouhých třech trénincích, Martin jede druhou jízdu za sebou. Není divu, že síly nám v téhle jízdě došly rychleji než soupeřům.

Tragicky dlouhé tratě, byly pro nás hlavně generálka na nejdelší evropský závod dračích lodí – jedenáctikilometrový Monkey Jumble v Saarbrückenu -, kam jedeme za 14 dní. A tahle generálka nám vyšla.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Potkali se u Kolína

Tradiční závody dračích lodí v Kolíně, letos za účasti 13 týmů. Při startu první rozjížďky na 200 metrů nás soupeři ohodnotili slovy „Poloprázdná loď, hm, ty dáme“. Inu, bylo nás jen 17, z toho šest holek, ale tohle hodnocení si fakt mohli nechat od cesty.

Ostatně v cíli jsme byli dřív než oni … a to už kupodivu nekomentovali. Na druhou rozjížďku dorazily dvě posily, takže jsme nastoupili v 19 a čas jsme měli o ještě dvě setiny lepší. Vyšlo z toho finále B, a v něm jsme konečně v jeli 18, jak jsme původně plánovali. Dojeli jsme druzí; celkově tedy na 200 metrů pátí.

A pak přišel kilák, trať, kterou fakt máme rádi. Od začátku jsme rozjeli stíhací jízdu – rychlý start, krásné otočky, tvrdý a dlouhý záběr na rovinkách a občas ještě vyšší frekvence … a naši rozjížďku vyhráli o 15 vteřin. Pak jsme už jen napjatě čekali, jestli jsme předjeli nejakou loď z finále A.

A dali!

Takže jsme si po roce z Kolína přivezli pohárek za třetí místo. Radost, přátelé.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Dva dny na Lipně

Na dvoudenní závody na nejrozlehlejší přehradě v republice vyrážíme prvně. V květnu by na Lipně mohlo být dost chladno, takže velmi potěšila možnost ubytovat se na Lojzových pasekách (vřele to tam doporučujeme, skvělé místo, jen si pospěšte s rezervací, v létě je tam beznadějně plno!).

A chladno opravdu bylo, hlavně v sobotu večer, kdy natočené pivo nejenže nezteplalo, ale naopak čím déle bylo ve sklenici, tím bylo studenější a studenější…

V sobotu se jely dvoustovky. A závody to byly veliké. I když v jednotlivých jízdách jelo pět až šest posádek, 38 týmů vystačilo na celodenní program. V první rozjížďce jsme nabrali rychlost, ujeli zhruba sedmdesát záběrů, což v Praze a blízkém okolí na 200 metrů bezpečně stačí, přestali pádlovat a rozhlédli se po okolí … a zjistili, že na Šumavě je 200 metrů trochu delších, než jsme zvyklí a že u cílové bóje ještě zdaleka nejsme. Ale i tak to v téhle jízdě bylo klidné druhé místo a postup do čtvrtfinále. V něm jsme už věděli, jaká vzdálenost nás čeká, takže jsme se na trati nerozhlíželi a proti první jízdě o šest vteřin zrychlili. Ze třetího místa postupujeme do semifinále. A i když další zlepšení přišlo i v něm, stačilo to jen na postup do finále C. V tom nakonec končíme na celkovém 18. místě – o osm setin vteřiny, tedy dvacet centimetrů.

V neděli na startu kilometru startovní pole značně prořídlo. Po sobotním precizně organizovaném závodu to byl spíš punk pro nadšence, kteří se na vodě chtějí mořit pět minut v kuse. Takže pro nás. Na trať se třemi otočkami vyráží dračí loď s naším tradičním záběrem, tvrdým a dlouhým, a rychle zkracujeme dvacetivteřinový náskok lodi před námi. Dojeli jsme ji na třetí otočce, tedy zhruba po sedmi stech metrech. Znamenitá jízda to byla! A znamenité závody!

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Svátek práce nazeleno

Do Dobřichovic jsme se chystali už pár sezón a vyšlo to až letos. Středeční svátek byl pro závody dračích lodí naprosto ideální termín. Po obvyklých handlech s místy v posádkách (čtyři naše dámy jezdily i za Splešťule blátivé, zato nám vypadla jedna lavička a tak jsme si půjčovali od PDBC) jsme vyrazili do první rozjížďky.

A jak máme radši delší tratě, tak tahle dvoustovka nám sedla – jasné vítězství a druhý nejlepší čas celkově – 56 vteřin a čtyři desetiny (to vše se sedmi dámami na pádle). Přímý postup do semifinále nám sice ušetřil síly, ale měl ale i nevýhodu. Čekali jsme na něj čtyři hodiny, a za tu dobu koncentrace trochu polevila.

A aj, bylo to vidět jak na čase – 59,23 – i na třetím místě, které znamenalo finále B. V něm jsme se potkali s PDBC, takže jejich borce nahradili jíní dva; nicméně na jízdě to znát nebylo. V neuvěřitelně vyrovnaném závodě (všechny čtyři lodě dojely v rozmezí 0,7 vteřiny) rozhodovaly centimetry na cílové fotografii. Nakonec jsme byli druzí, o dvě desetiny za Sokoly z Letů a o jedinou setinu! před PDBC. A už za 14 dní nás čeká Lipno a na něm první letošní ostrý kilometr.