Letos jsme se na Tragicky dlouhé tratě přihlásili jak na klasickou dračí loď s posádkou 20 lidí, tak i na krátkou, kde nás pádluje jen deset. Krátké lodě sice jely jen poloviční trať, ale dva a půl kilometru na téhle lodi bohatě stačí. A abychom si zapádlovali, přihlásili jsme ty krátké lodě dvě.

Na velké lodi jsme startovali hned v první jízdě mixu. Bohužel v nejhorší, vnější dráze. Do první otočky se nám dařilo držet se v balíku českých lodí – Maďaři se utrhli hned ze začátku a jeli si svůj vlastní závod -, ale v obrátce jsme kontakt neudrželi a pak jsme se jen dívali, jak se lodě před námi pomalu, ale neustále vzdalují. Tahle jízda se nepovedla.

Odpoledne, rozdělení na Převážně neškodný 1 a Převážně neškodný A, nastupujeme k dvěma a půl kilometru. V první jízdě máme vnitřní dráhu, hurá! Taktika je jednoduchá – k obrátce musíme dojet první, a pak se může stát cokoli. A to jsme taky splnili.

Nejenže jsem k obrátce dojeli první, ale z ní vyjíždíme s mírným náskokem. Čeká nás trochu přes kilometr k druhé otočce. Zhruba do poloviny téhle roviny svůj náskok pomaličku zvyšujeme, ale pak Vajgarská saň zabrala a k druhé obrátce přijíždí těsně za námi. Lodě se lehce pošťuchují, náš kormidelník ztrácí rovnováhu, ale na lodi se udrží, do finiše jdeme pádlo na pádlo. Po sto padesáti metrech vedou Vajgaři o půl lodě, my zapínáme poslední síly a jejich náskok metr po metru stahujeme.

Cílem projíždíme těsně vedle sebe, podle cílové kamery měli víc štěstí naši protivníci. Byli o desetinu vteřinu – to je třicet centimetrů – rychlejší. Skvělý závod.

A okamžitě potom startuje další jízda s naší posádkou. Péťa na bubnu, Martin na levém háčku a Laco na kormidle si jen přesedli – jedou ty jízdy obě. Zase máme vnější dráhu. Start je skvělý, držíme se v balíku, na otočce tvrdě bojujeme o co nejlepší umístění; ale nedaří se a na dlouhou rovinku vyjíždíme poslední. Tahle posádka to má supertěžké – na lodi jedou čtyři holky, Jirka, který přišel na tenhle nejdelší závod který se v tuzemsku jezdí po pouhých třech trénincích, Martin jede druhou jízdu za sebou. Není divu, že síly nám v téhle jízdě došly rychleji než soupeřům.

Tragicky dlouhé tratě, byly pro nás hlavně generálka na nejdelší evropský závod dračích lodí – jedenáctikilometrový Monkey Jumble v Saarbrückenu -, kam jedeme za 14 dní. A tahle generálka nám vyšla.

Článek Po 2,5 kilometrech rozhodlo 30 centimetrů se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Letos ale organizátorky z Db Tragedky Prague změnily systém – jelo se na dvě jízdy a rozhodoval součet časů. To trochu nabouralo naše plány, protože kormidlo v podání skvělého Machajdy jsme měli domluvené jen na odpolední jízdu, ale co se dalo dělat. V první jízdě se nám nepovedlo sednout ostatním na vlnu, takže k obrátce jsme dojeli těsně za balíkem čtyř lodí. To ale kormidelnice nekompromisně využila, bravurně ostatní podjela a vyjížděli jsme první.

Jenže tohle místo jsme neudrželi; po druhé obrátce a po kilometrovém přetahování s Oldies (kterým jsme půjčili Pepína) jsme nakonec zůstali pár vteřin za nimi. V poločase jsme byli čtvrtí. Na druhou jízdu jsme mírně obměnili tým. Přišla Petra, takže Oldies věkový průměr snižovala Šárka a Šimon. A hlavně přišel Machajda.

Do druhé jízdy jsme nastoupili z vnější dráhy; na vlnu jsme sedli skvěle, a asi třista metrů před otočkou Machjada zavelel – přestaňte pádlovat. Všechny soupeře jsme nechali předjet, bravurně sjeli doleva, na vnitřní dráhu a deseti mocnými záběry se objevili vedle oranžových hanáků. Vůbec netušili, kde jsme se tam vzali. Ještě před otočkou jsme vyhecovali nástup, ale bohužel nezachytili RK Dragons, takže na otočku jsme vjížděli druzí.

Cestou proti proudu j otočce číslo 2 jsme se rvali o druhý flek s Kozou; kolem bójek ale projeli výborně a nenechali nám ani centimetr místa k podjetí a přes veškerou snahu jsme je už do cíle nedojeli. Součet časů ale hovořil jasně – skvělé třetí místo.

Třetí závody za sebou, kde jsme byli na bedně, a upřímně – tady to pro nás bylo největší překvápko. A letos si zazávodíme ještě jednou – na konci října na Fryštenského míli ve Štětí.

Článek Tragicky dlouhé, vzor 2017 se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Délka trati mluví sama za sebe. Kilometr nám jde, ale jak si poradíme se čtyřapůlnásobkem?

Do závodu nastupujeme v druhé rozjížďce, kde proti nám má jet maďarská a polská posádka. Maďaři, jejichž sesterská posádka tak tak přežila rozjížďku číslo 1, nakonec vzdávají a tak se na startu u modřanského zdymadla potkáváme jen s Poláky. Kapitán huláká poslední povely – zkusíme se jich držet a kdyžtak se urveme před otočkou – a už je tu start.

Vyrážíme a hned po prvních tempech je znát, že ješce Polska nezgynula. Držíme je jich jak klíště. Asi tak dvěstě metrů.  Pak se pomalu odpoutávají a nás čeká trudných dvacet minut proti stopkám. Narozdíl od tréninku ale před námi vidíme mizící tečku Poláků. V cíli nám dali asi minutu a půl, přesně to snad ani nechceme vědět (nakonec právě tahle polská posádka ve strhujícím finiši celé TDT vyhraje…).

Následuje vložený závod na 450 metrů; toho se letos neúčastníme a popravdě jsme rádi. Máme dost. Během pauzy se jdeme projít podél řeky a zachraňujeme z kola spadlého Rusa pravděpodobně s otřesem mozku (ano, milí čtenáři, dělat si za jízdy na kole bez přilby selfíčko je fakt pitomost), kterého i s jeho přítelkyní odváží sanitka a nám nechává kola půjčená od Českých drah. Voláme na smíchovské nádraží, odkud mají kola půjčená a je jasné, že tuhle situaci v manuálu nemají. Nakonec ale narážíme na výjimečně neortodoxního nádražáka, který chápe co se stalo, nastartuje služební Fabii a pro kola si přijede. Dobrý skutek jsme udělali a můžeme jít na druhou jízdu. V mezidobí navíc dorazil Machajda, zázračný kormidelník.

Rovnáme se na startu, spolu s námi tu jsou Maďaři, kteří měli v rozjížďce asi o deset vteřin lepší čas, a Brňáci – ti byli lepší asi o minutu. Strategie je jasná  – budeme se držet Maďarů a pak se uvidí, jak to celé dopadne. Jenže se ukazuje kouzlo závodů s hromadným startem. Všechny tři lodě se drží v balíku, i když už se po dvou kilometrech blížíme k otočce. Machajda bravurně drží loď na vlně a celou dobu na nás řve, ať nepádlujeme.  A vážně stačí jet tak na 60 – 70 %. Blížíme se k bójce, Machajda hecuje, zkoušíme se utrhnout. Ujedeme o půl lodě, pak Maďaři sedají na vlnu nám a mají nás. Musíme na to jít chytře. Blesková porada kapitána s kormidelníkem má jasný výsledek. Jedeme úplně vpravo; jediná šance je zbrzdit a konkurenci na bójce podjet.

Přestáváme pádlovat. Pořád jedeme moc rychle. A pak Machajda vydává povel, v závodě naprosto neslýchaný. Ano, řve ne nás KONTRA. Háci chvíli nechápu, pak i oni zaberou dozadu. Brzdíme a kormidelník strhává loď vlevo; naše špice míjí záď Maďarů o centimetry a zezadu zní 2-1-makej, jeď, musíš je dát!

Z točky vyjíždíme pádlo na pádlo s Brňáky. Maďaři zezadu dotírají, ale i když do konce závod zbývá víc než polovina, musel by se stát zázrak, aby nás dali. Nebo by museli mít lepší kormidlo než my – a to rozhodně nemají. Vysilují se marnými pokusy prorazit středem, kde je vlna nejvyšší. Českomoravská koalice pro tentokrát vpádu Uhrů zabránila.

Strkáme se s Brnem, máme lepší, vnitřní dráhu, do konce závodu ještě dvě otočky, ale ani na jedné otočce se nic nestane. Pár set metrový finiš je tvrdý, ale nakonec podléháme asi o půl lodě. Stejná trať jako v rozjížďce, úplně jiný závod.

Článek Plnou parou vzad aneb Tragicky dlouhé tratě kreativně se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Ráno to na závody moc nevypadá. V plánované době startu první rozjížďky je vidět sotva do půlky řeky. Ale o pár desítek minut později už slunce mlhu trhá a první závodníci vyrážejí. I tak by se jim ale mlžná siréna hodila…

My jedeme v druhé rozjížďce, pak rychle na start 450, a pak přichází dnešní vrchol. To ale v době, kdy si protřepáváme svaly před B finále, ještě netušíme. Ready – Attention – Go a vyrážíme. Plán je jasný – ostatní urveme před první otočkou. Máme to k ní asi dva kilometry.

Blbé je, že ostatní mají plán stejný, takže k otočce dojíždí smečka lodí pádlo na pádlo. A otočka není kolem bójky, ale kolem pilíře mostu, dimenzovaného tak, aby vydržel i atomovou válku. Ten neuhne. Tady se rozhoduje o celém závodu. Z otočky vyjíždíme druzí, pak nás předjíždí ještě jedna posádka, ale ve finálové pásce jsme o desetinu rychlejší než Jizerský drak. 

Pak ještě poslední finále, tentokrát na 450 metrů a s přídí, která směřuje spíš pod vodu … a je tu tma a konec. Letošní TDT vyšly opravdu na knop.

Článek Tragicky dlouhé tratě, 2011 se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Nicméně to už se zvolna přibližuje čas nástupu posádek do lodí k první rozjížďce na dlouhou trať (5 km) a zvolna se trousí i Převážně neškodný. Posádka je téměř kompletní, převlečená a odhodlaná obhájit ve třech rozjížďkách loňské prvenství na krátké trati a dojet nejen první rozjížďku ale i finále na trati dlouhé (5 km). Pořadatelé závodů naše sesterská posádka Tragédek se uchýlila k drobné lsti a obhajobu loňského vítězství na 200 m nám zkomplikovala tím, že trať prodloužila na rovných 450 m.

Bylo nutné nasadit zbrusu novou zbraň – maskota týmu – Spermona, o jehož existenci neměl, až do příchodu průvana, nikdo tušení. Neškodným se podařilo zaplnit posádku do posledního volného místečka a start byl pro jistotu o hodinu odložen. Na první rozjížďku dlouhé pěti kilometrové tratě vyjeli Neškodný za mohutného povzbuzování naší tragické bubenice, které leželo na srdci nejen dobré umístění posádky, ale i její zdravotní stav. Běda jak by nějakému neškodnému koukala holá záda „a máte smůlu já z bubnu vidím úplně na všechny“, znělo důrazné varování. Během první rozjížďky se nic mimořádného nestalo snad proto, že se konala za asistence policejního člunu poříčního oddílu PČR, jehož přítomnost byla jistě jen náhodná.

Čekání na první a druhou rozjížďku krátké trati si Neškodný krátili v loděnici. Někteří se šli přiobléknout či přisvléknout páč se závoděním při svěžích třech stupních celsia nad nulou chyběla mnohým zkušenost jak naložit s ústrojovou kázní. Jiní spoléhali na sílu R.U.M. a všeho ostatního co lze svařit. Tragédky by si mohly svůj týmový pokřik upravit na „Ochotně a rychle jedeme k vám z Chuchle“, protože jejich domácí koláčky a buchty by Michelské pekárny jen stěží napodobovaly. Největší úspěch zaznamenaly míša řezy, které zmizely než bys řekl drak.

To už převážně Neškodný nastupují na první rozjížďku krátké trati 450 m. Všem se tají dech, což není vysvětlení páry, která vychází od jejich úst. Po několika zahřívacích kolečkách kolem pilíře mostu inteligence, zkoušce ostrého startu a kontrole holých zad se naše loď rovná ve třetí dráze nejdále od břehu na startovní čáru. Je odstartováno. Vyrážíme dopředu. Džentlmensky nabízíme svou vlnu našemu nejbližšímu soupeři – posádce Zaminy. Zaminy vlnu nepřijímá, tak jim pro jistotu po zbytek rozjížďky ukazujeme náš ocas a v cíli jsme obviněni z křižování. Druhou opětovně vítěznou rozjížďkou, která následuje hned v zápětí, dokazujeme opět ve třetí dráze, kde je protiproud řeky nejsilnější, že nešlo o křižování nýbrž, že jsme opravdu tak rychlý. Všem z posádky je jasné, že jdeme do finále na krátkou trať. Uchylujeme se k osvědčené taktice z loňska. K velkému zklamání tragédek odstupujeme od druhé finálové rozjížďky na dlouhou trať a sázíme veškerý zbytek sil na finále krátké trati.

Finálová jízda s hromadným startem čtyř lodí rozhodne o obhajobě našeho loňského prvenství. Levá strana na pokyn startéra přitáhne loď k mostnímu pilíři, první dvě lavičky pak o dva metry dopředu na startovní čáru a se zasazenými pádly čekáme na poslední startovní pokyn. GO! Pádlujeme jako jeden muž, neohlížíme se na soupeře, přidáváme sílu, snažíme se nechcípat. Jsme první.

Vítězné kolečko kolem diváků si užíváme převážně radostně. Nejprve za pokřiku „censored-censored“ pádluje levá strana otočena směrem k bubenici a celá pravá kupodivu sborově otočena čelem ke kormidelníkovi. Tento způsob pádlování se již v během dne v praxi osvědčil a diváci jsou touto volakou čudnou technikou opětovně zmateni. Po té dračí loď převážně neškodně couvá, aby se z ní vzápětí stala na levé i pravé straně Křižíkova fontána. Na buben usedá levý hák a krasojízda pokračuje. Přední lavičky pádlují mohutně vpřed, zadní lavičky mohutně vzad. Diváci tleskali, bo uspech to byl plny. Neskodny radosti zrobily dvě mexické vlny. A ja co mam srdce skromne, jako všeci neskodne, jsem byl spokojeny. Třešničkou na dortu bylo přiblížení k molu – hlavičku pádla stejně do vody, stejně z vody, horní ruka natažená drží pádlo za list a pořád nad vodou.

První, kdo nás na molu uvítal, byl trenér evidentně šťastný a dojatý křičíc: „Neškodný vyhráli jste, jste šťastný!?“. A převážně šťastní jsme opravdu byli. Následovalo společné foto a úprk do šatny abychom stihli předávání cen, které někteří a některé z nás málem nedoběhli. První cenou byl 50 l sud píva, který byl okamžitě po předání vyzdvihnut nad hlavy, skleněný pohár a každý člen posádky dostal skleněný půllitr s pískovaným tragédím logem a památečním textem. Posádka též dostala láhev domácí samohonky, kterou si hned nalila do vítězných půllitrů. V igelitce od sponzorů pak každý našel zapalovací svíčku vhodnou zvláště pro zážehový pístový spalovací motor, krém na vlka a propisku. Na přímou výzvu moderátora došlo i na převážně neškodný týmový pokřik.

Nejočekávanější cenu závodu – Cenu pro nejtragičtější posádku získala nakonec posádka Zaminy. Neškodný si pomysleli cosi o korupci ve státní správě a spokojeni, nadšeni a opojeni vítězstvím šli slavit na připravenou dračí uzávěrku – párty s podtitulem možná přijde i prase, které se opravdu v průběhu večera dostavilo rožněné stylově v kontejneru na směsný odpad. Kdo byl hladný, mohl se dojíst gulášem, který byl, jako každý správný guláš, poctivě přismahlý, hermošem, utopencem a již avizovanými tragicky s láskou do často brzkých ranních hodin pečenými buchtami. Párty probíhající přímo v prostorách loděnice ovládl DJ Průvan. Diskotéku postihl občasný výpadek proudu, o který se staral trenér stojíc u pojistkové skříně, který se tak diplomatickou cestou dožadoval zahrání jeho oblíbeného Jarka, kterého se osm minut před nedělním zítřkem opravdu dočkal.

Závody to byly vydařené, těšíme se na další v pořadí již čtvrtý ročník. Tragédkám hluboká poklona a dík za jejich přípravu a organizaci.

Článek Ledoborci na Vltavě aneb závody TDT 2009 se nejdříve objevil na Převážně neškodný.