Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Tragicky dlouhé tratě, 2011

Je tu říjen a s ním pražská klasika. 2x 4500 metrů, závod, který nemá obdoby. A aby to nebylo moc snadné, tak ještě vložené sprinty – tedy tak tomu říkají Tragédky. Na 450 metrů se totiž sprintovat nedá, ale ony si to nedají vysvětlit.

Ráno to na závody moc nevypadá. V plánované době startu první rozjížďky je vidět sotva do půlky řeky. Ale o pár desítek minut později už slunce mlhu trhá a první závodníci vyrážejí. I tak by se jim ale mlžná siréna hodila…

My jedeme v druhé rozjížďce, pak rychle na start 450, a pak přichází dnešní vrchol. To ale v době, kdy si protřepáváme svaly před B finále, ještě netušíme. Ready – Attention – Go a vyrážíme. Plán je jasný – ostatní urveme před první otočkou. Máme to k ní asi dva kilometry.

Blbé je, že ostatní mají plán stejný, takže k otočce dojíždí smečka lodí pádlo na pádlo. A otočka není kolem bójky, ale kolem pilíře mostu, dimenzovaného tak, aby vydržel i atomovou válku. Ten neuhne. Tady se rozhoduje o celém závodu. Z otočky vyjíždíme druzí, pak nás předjíždí ještě jedna posádka, ale ve finálové pásce jsme o desetinu rychlejší než Jizerský drak. 

Pak ještě poslední finále, tentokrát na 450 metrů a s přídí, která směřuje spíš pod vodu … a je tu tma a konec. Letošní TDT vyšly opravdu na knop.