Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Bez kormidelníka se jezdí blbě. I na Popelu

To je asi největší poučení z dnešních závodů. Teda – ne, že bychom dnešní míli dali úplně bez kormidla. To zas ne. Ale vezměme to postupně.

Dračí popel je vlastně docela fajn závod. Naše ambice nejsou přehnaně velké; přeci jenom tu startují posádky, co jezdí Český pohár a GP a tak vůbec. Je to začátek sezóny, takže vždycky můžeme prohodit něco o nerozježděnosti. Je to v Praze, takže blízko. A závodí se na dlouhých i krátké lodích, takže si člověk může zazávodit.

Jenom letos – proti loňsku – pořadatelé nepůjčovali kormidelníky, což kapitán zjistil až těsně před startem první jízdy. Při přemlouvání zjevně zapůsobil náš slib, že nebudeme cákat (dodrželi jsme ho), takže se kormidelník chopil svého nástroje a první rozjížďka mohla odstartovat. Na start jsme se postavili se Stratosem, Pražským výběrem a našimi tradičními rivaly, KVS Oldies.

Plán byl jednoduchej. O Stratos a PV se nebudeme starat, necháme je, ať kdesi vpředu rozrážejí vítr, a zkusíme se udržet Oldies. Stratos a Výběr svou část dohody bezchybně splnili; jenže proti všem předpokladům se Oldies taktak drželi nás. K otočce jsme dorazili s náskokem půl lodě; po otočce, kterou náš kormidelník vykroužil velkým vnějším obloukem, jsme půl lodě ztráceli; tvrdými a dlouhými záběry jsme se ale dostali zpátky a ve finiši Oldies o čtyři desetiny porazili.

Wow! Jenže i tak jsme si říkali, že kormidlo mohlo být lepší, že nám na otočce sebral minimálně deset metrů, ale to jsme ještě netušili, co bude následovat.

Ve finále C opět nastupujeme proti Oldies, čtveřici doplnili Palm Bitch a Pražský Klub Dračích lodí. K otočce přijíždíme kousek za Pražáky a Palm Bitch, o pár temp před Oldies. Kormidelnice nasazuje široký oblouk, pomalu se točíme kolem pilíře mostu … jenže otočku kdovíproč nedotahuje, takže místo do cíle jedeme přímo na smíchovský břeh. Nakonec se vše povedlo loď směřuje do cíle, ale za Oldies máme ztrátu dobré tři délky lodě. Nasazujeme dost šílené tempo, ale není co řešit. Na osmistech metrech, které zbývaly do cíle, jsme náskok stáhli přibližně na jednu loď – deset,. dvanáct metrů. Být trať o pár set metrů delší.. ale nebyla.

Čeká nás poslední jízda, krátká loď. Tentokrát se nám o kormidlo postará Mirek. Taktický pokyn zní – k mostu pojedeme blízko u břehu, tam není silný proud, ušetříme trochu síly. Takže když Mirek zamířil pár desítek metrů po startu do vrbiček, trvalo nám dost dlouho než jsme pochopili, že to není geniální strategie, ale že loď ne úplně ovládá. Když s námi k břehu najel podruhé, otočili jsem se na vodu mnohem rychleji, ale vzhledem k obrovské ztrátě už nebylo moc oč závodit.

Potvrdilo se nám co už víme. Otočka rozhoduje závod. Být to 1600 metrů po rovině .. ale nebylo. Takže nás hřeje pěkné 12. místo za dlouhé a 9. flek z krátkých, vědomí, že hůř už letos dopadnout nemůžeme a že natrénováno máme a to, že vlastního kormidelníka budeme potřebovat nejspíš až na TDT v srpnu.

Musíme přemluvit Machajdu.