Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Sezónu 2018 startujeme na Dračím popelu

První závod venkovní sezóny, Popel, jsme jeli už potřetí. Trať se proti loňsku mírně prodloužila, letošní míle měla podle našeho měření dost předně dva kilometry.

První jízda na malé lodi … no, byla to jízda na dva kilometry na malé lodi. Jedenáct statečných, kteří se rvali se vzdáleností a časem, nakonec dojelo o stupínek lépe než loni.

Ale na krátkých lodích probíhalo čilé handlování, takže Oldies vyjeli se Štěpou a Pavlem na pádlech a Kubou, který si rovnou na závodě odbyl svoji premiéru na bubnu (a dva dny pak nemluvil) a jakým všem dámským posádkám pomáhaly Neškodné, se už asi nikdy nedozvíme.

Druhá jízda, na dlouhé, bylo trochu jiné kafe. Nejdřív nám vyšel start, takže jsme se ještě sto metrů po startu zkoušeli držet Předměřicím na vlně – pravda je, že nám to nevydrželo dlouho. Takže jsme nechali Dragonteam z Kojetína, ať nás dojede, a pak se cestou k otočce pečlivě hlídali. Do obrátky jsme vjeli na lepší – vnitřní – straně; a rozhodně jsme nespěchali. Při výjezdu to ale bylo tvrdých a dlouhých dvacet a Kojetín zůstal dvě délky za námi. A pak už zbývalo jenom tempo udržet až do cíle…

A záznam z jízdy nám pak ukázal, že jsem ten kilometr po proudu do cíle opravu jeli jak dráha, dokonce jsme rychlost mírně zvyšovali. Dobrá jízda, Proti loňsku o stupínek lepší umístění, skvělé počasí, popelníčky do sbírky .. co chtít z téhle soboty víc?

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Bez kormidelníka se jezdí blbě. I na Popelu

To je asi největší poučení z dnešních závodů. Teda – ne, že bychom dnešní míli dali úplně bez kormidla. To zas ne. Ale vezměme to postupně.

Dračí popel je vlastně docela fajn závod. Naše ambice nejsou přehnaně velké; přeci jenom tu startují posádky, co jezdí Český pohár a GP a tak vůbec. Je to začátek sezóny, takže vždycky můžeme prohodit něco o nerozježděnosti. Je to v Praze, takže blízko. A závodí se na dlouhých i krátké lodích, takže si člověk může zazávodit.

Jenom letos – proti loňsku – pořadatelé nepůjčovali kormidelníky, což kapitán zjistil až těsně před startem první jízdy. Při přemlouvání zjevně zapůsobil náš slib, že nebudeme cákat (dodrželi jsme ho), takže se kormidelník chopil svého nástroje a první rozjížďka mohla odstartovat. Na start jsme se postavili se Stratosem, Pražským výběrem a našimi tradičními rivaly, KVS Oldies.

Plán byl jednoduchej. O Stratos a PV se nebudeme starat, necháme je, ať kdesi vpředu rozrážejí vítr, a zkusíme se udržet Oldies. Stratos a Výběr svou část dohody bezchybně splnili; jenže proti všem předpokladům se Oldies taktak drželi nás. K otočce jsme dorazili s náskokem půl lodě; po otočce, kterou náš kormidelník vykroužil velkým vnějším obloukem, jsme půl lodě ztráceli; tvrdými a dlouhými záběry jsme se ale dostali zpátky a ve finiši Oldies o čtyři desetiny porazili.

Wow! Jenže i tak jsme si říkali, že kormidlo mohlo být lepší, že nám na otočce sebral minimálně deset metrů, ale to jsme ještě netušili, co bude následovat.

Ve finále C opět nastupujeme proti Oldies, čtveřici doplnili Palm Bitch a Pražský Klub Dračích lodí. K otočce přijíždíme kousek za Pražáky a Palm Bitch, o pár temp před Oldies. Kormidelnice nasazuje široký oblouk, pomalu se točíme kolem pilíře mostu … jenže otočku kdovíproč nedotahuje, takže místo do cíle jedeme přímo na smíchovský břeh. Nakonec se vše povedlo loď směřuje do cíle, ale za Oldies máme ztrátu dobré tři délky lodě. Nasazujeme dost šílené tempo, ale není co řešit. Na osmistech metrech, které zbývaly do cíle, jsme náskok stáhli přibližně na jednu loď – deset,. dvanáct metrů. Být trať o pár set metrů delší.. ale nebyla.

Čeká nás poslední jízda, krátká loď. Tentokrát se nám o kormidlo postará Mirek. Taktický pokyn zní – k mostu pojedeme blízko u břehu, tam není silný proud, ušetříme trochu síly. Takže když Mirek zamířil pár desítek metrů po startu do vrbiček, trvalo nám dost dlouho než jsme pochopili, že to není geniální strategie, ale že loď ne úplně ovládá. Když s námi k břehu najel podruhé, otočili jsem se na vodu mnohem rychleji, ale vzhledem k obrovské ztrátě už nebylo moc oč závodit.

Potvrdilo se nám co už víme. Otočka rozhoduje závod. Být to 1600 metrů po rovině .. ale nebylo. Takže nás hřeje pěkné 12. místo za dlouhé a 9. flek z krátkých, vědomí, že hůř už letos dopadnout nemůžeme a že natrénováno máme a to, že vlastního kormidelníka budeme potřebovat nejspíš až na TDT v srpnu.

Musíme přemluvit Machajdu.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Tak si ten dnešní Popel shrňme

Na letošním Popelu se jely i krátké lodě. Na rozehřátí byly dobré; teda upřímně řečeno, trať byla asi tak o kilometr a půl delší, než by bylo ideální, ale nakonec – proč ne. Ale radost, radost to nebyla, co si budeme povídat (i když jsme se do první otáčky statečně drželi mnohem silnějších týmů). Desítky prostě nejedou.

Na klasických dračích lodích pro 20 lidí to byla jiná pohádka. První jízda byl naprosto nekompromisní, fyzický boj. Nešlo jenom o ty dvě desetiny vteřiny rozdílu v cíli, o to, že celou dobu jsme se rvali s ostatními loď na loď, nebo o fantastických prvních 500 metrů, kdy na první otočku dojelo pět lodí naprosto synchronně. Pět lodí, které startují v jediný okamžik, je adrenalinový zážitek sám o sobě. I když, dokud se jede rovně, je to jednoduché, jen ten hluk, blízkost soupeře, vlny a touha nezůstat ani o decimetr pozadu.

500 metrů po startu jsme ale přijeli k otočce. Nastala chvíle, kdy se pět kormidelníků pokouší otočit pět dvanáct metrů dlouhých, přibližně dvě tuny vážících lodí které jedou metr od sebe rychlostí nějakých 14 kilometrů za hodinu. V ostré zatáčce o 180 stupňů zpět mají k dispozici jen své hlasivky, kormidlo, svaly a odhodlání posádky. V takových chvílích se dračí lodě mění v kontaktní sport, kdy mezi loděmi není prostor na pádla a přesto je nutné jet dál. Není čas na váhání a přemýšlení, co by se mohlo stát s pádlem nebo na to, že se přes bort do lodi leje voda po litrech – jednoduše platí JEĎ!

Druhá jízda ukázala jinou krásu – rychlé posouzení přidělené dráhy, před startem domluva s kormidelníkem, na otočce dokonale zvládnutý manévr a elegantní výjezd na druhé pozici. Následující pětistovka ve znamení boje o druhou pozici; tu jsme sice ve třetím úseku ztratili, ale když se podařilo odrazit několik útoků další posádky, dojeli jsme ve finále B na třetím místě.
Klobouk dolů před všemi, ať si za dnešek dali tři, čtyři nebo pět jízd (přeloženo do metrického systému 6, 8 nebo 10 kilometrů). Máme za to dva diplomy, dva lahve šáňa (bouchneme je hned v úterý na tréninku), dva doutníčky a dva stylové popelníčky.

Dračí Popel 2016 byl super, díky Pražský Výběr a všem, kdo v tom jeli!