Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Sezónu 2020 otevíráme v Chomutově

Letošní sezóna, řekněme si upřímně, nezačala úplně dokonale. Na konci báječný zimní přípravy, ve který jsme si fakt mákli, přišla ta malá bestie z Číny a čtyři měsíce sfoukla jak svíčku. Ale i když se snažila, Neškodní jsou tvrdší. Jakmile to začalo být možný, začali jsme chodit na vodu nejdřív v deseti a pak ve dvaceti. Navíc k nám během jara přibyly nový posily, pořídili jsme báječný zelený mikiny, samolepky na pádla i auta, lehce oprášili web … no prostě jsme nezaháleli. A nakonec se jsme se dočkali i prvních závodů dračích lodí.

Úplně nejdřívější příležitost letos závodit byla 20. června v Chomutově. Organizátoři sice nejdřív psali, že se pojede jen 200 metrů, pak ale připustili, že by možná mohl jít i kilák a že to bude asi trochu divočejší než běžně. Takový závody máme rádi, takže jsme sbalili pádla, dresy, podsedáky a někteří i stany, a vyrazili z Prahy na severozápad.

Pravda tedy je, že se nás na místě nakonec sešlo jen sedmnáct, z toho deset vlevo, sedm vpravo a nikdo na buben, a to úplně na plnou dračí loď nestačí. První úkol byl tedy jasný: vyškemrat jezdce a bubeníky od ostatních posádek. V zásadě se to kapitánovi povedlo. Nakonec jsme ale přeci jen v každé jízdě startovali s trochu jinou posádkou, což, přiznejme si, bylo občas znát.

Ale to jsme v první jízdě ještě nevěděli. Do ní nastupujeme proti letitým rivalům (a na suchu kamarádům) – Pražskému klubu dračích lodí, vyztuženému o několik Leviathanů. Ozývá se startovní výstřel a o 56 vteřin a pár setin později projíždíme cílovou pásku, o fous před PDBC. Radost veliká!

Do druhé rozjížďky nastupujeme proti Třináctce, posádce učitelů (a hlavně učitelek) z místní základní školy. Druhá jízda, druhé vítězství. Třetí rozjížďka, zase proti Pražákům, nám přináší první porážku dne, a je z toho finále B. Zbylé dvě posádky, Krušnodraci a BulldogGym totiž, neznaveny náročným přesunem z Prahy a časovým posunem (nesmějte se, Slunce v Chomutově vychází a zapadá asi o pět minut později než v Praze a to je sakra znát!), jezdily přeci jenom o něco líp. Ve finále B jsme vyfasovali pomalejší dráhu a PDBC tuhle výhodu využili dokonale. Na 200 metrů tedy čtvrté místo.

Před kilometrem se naše řady ještě ztenčily. Kapitán zbylých 18 statečných přeházel tak, abychom se konečně nepřevažovali doprava – to by totiž v pravé otočce kolem bójí mohlo znamenat, že půjdeme ke dnu. Dokonale vyvážení vyrážíme na poslední jízdu dne. Bubeník povzbuzuje, kormidelník hecuje, kapitán řve, zabíráme jak o život. Kilometr je fakt dlouhý, přes pět minut v zápřahu. Dali jsme to té jízdy všechno, jelo nám to dobře – ale i tak to stačilo jen na čtvrté místo. Ale i za něj jsme brali lahev šáňa – a to se počítá!