Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Po 2,5 kilometrech rozhodlo 30 centimetrů

Závody jsou různé. Na 200 metrů to uteče za minutu, sedmdesát, osmdesát záběrů a je konec. Kilák je zajímavější a máme ho radši – během pěti minut se už ukáže, co v kom je nejen fyzicky. No a pak jsou Tragicky dlouhé tratě, které mají těch kiláků pět. A tady je hlava ještě daleko důležitější.

Letos jsme se na Tragicky dlouhé tratě přihlásili jak na klasickou dračí loď s posádkou 20 lidí, tak i na krátkou, kde nás pádluje jen deset. Krátké lodě sice jely jen poloviční trať, ale dva a půl kilometru na téhle lodi bohatě stačí. A abychom si zapádlovali, přihlásili jsme ty krátké lodě dvě.

Na velké lodi jsme startovali hned v první jízdě mixu. Bohužel v nejhorší, vnější dráze. Do první otočky se nám dařilo držet se v balíku českých lodí – Maďaři se utrhli hned ze začátku a jeli si svůj vlastní závod -, ale v obrátce jsme kontakt neudrželi a pak jsme se jen dívali, jak se lodě před námi pomalu, ale neustále vzdalují. Tahle jízda se nepovedla.

Odpoledne, rozdělení na Převážně neškodný 1 a Převážně neškodný A, nastupujeme k dvěma a půl kilometru. V první jízdě máme vnitřní dráhu, hurá! Taktika je jednoduchá – k obrátce musíme dojet první, a pak se může stát cokoli. A to jsme taky splnili.

Dej do toho všechno!

Nejenže jsem k obrátce dojeli první, ale z ní vyjíždíme s mírným náskokem. Čeká nás trochu přes kilometr k druhé otočce. Zhruba do poloviny téhle roviny svůj náskok pomaličku zvyšujeme, ale pak Vajgarská saň zabrala a k druhé obrátce přijíždí těsně za námi. Lodě se lehce pošťuchují, náš kormidelník ztrácí rovnováhu, ale na lodi se udrží, do finiše jdeme pádlo na pádlo. Po sto padesáti metrech vedou Vajgaři o půl lodě, my zapínáme poslední síly a jejich náskok metr po metru stahujeme.

Cílem projíždíme těsně vedle sebe, podle cílové kamery měli víc štěstí naši protivníci. Byli o desetinu vteřinu – to je třicet centimetrů – rychlejší. Skvělý závod.

A okamžitě potom startuje další jízda s naší posádkou. Péťa na bubnu, Martin na levém háčku a Laco na kormidle si jen přesedli – jedou ty jízdy obě. Zase máme vnější dráhu. Start je skvělý, držíme se v balíku, na otočce tvrdě bojujeme o co nejlepší umístění; ale nedaří se a na dlouhou rovinku vyjíždíme poslední. Tahle posádka to má supertěžké – na lodi jedou čtyři holky, Jirka, který přišel na tenhle nejdelší závod který se v tuzemsku jezdí po pouhých třech trénincích, Martin jede druhou jízdu za sebou. Není divu, že síly nám v téhle jízdě došly rychleji než soupeřům.

Tragicky dlouhé tratě, byly pro nás hlavně generálka na nejdelší evropský závod dračích lodí – jedenáctikilometrový Monkey Jumble v Saarbrückenu -, kam jedeme za 14 dní. A tahle generálka nám vyšla.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Tragicky dlouhé, vzor 2017

O víkendu jsme si střihli Tragicky dlouhé tratě. Je to český unikát – 2x 4,5 kilometru s hromadným startem, takže úplně jiný závod než když jedeme proti stopkám – a navíc to z naší domácí loděnice máme jenom pár kroků.

Letos ale organizátorky z Db Tragedky Prague změnily systém – jelo se na dvě jízdy a rozhodoval součet časů. To trochu nabouralo naše plány, protože kormidlo v podání skvělého Machajdy jsme měli domluvené jen na odpolední jízdu, ale co se dalo dělat. V první jízdě se nám nepovedlo sednout ostatním na vlnu, takže k obrátce jsme dojeli těsně za balíkem čtyř lodí. To ale kormidelnice nekompromisně využila, bravurně ostatní podjela a vyjížděli jsme první.

Jenže tohle místo jsme neudrželi; po druhé obrátce a po kilometrovém přetahování s Oldies (kterým jsme půjčili Pepína) jsme nakonec zůstali pár vteřin za nimi. V poločase jsme byli čtvrtí. Na druhou jízdu jsme mírně obměnili tým. Přišla Petra, takže Oldies věkový průměr snižovala Šárka a Šimon. A hlavně přišel Machajda.

Do druhé jízdy jsme nastoupili z vnější dráhy; na vlnu jsme sedli skvěle, a asi třista metrů před otočkou Machjada zavelel – přestaňte pádlovat. Všechny soupeře jsme nechali předjet, bravurně sjeli doleva, na vnitřní dráhu a deseti mocnými záběry se objevili vedle oranžových hanáků. Vůbec netušili, kde jsme se tam vzali. Ještě před otočkou jsme vyhecovali nástup, ale bohužel nezachytili RK Dragons, takže na otočku jsme vjížděli druzí.

Cestou proti proudu j otočce číslo 2 jsme se rvali o druhý flek s Kozou; kolem bójek ale projeli výborně a nenechali nám ani centimetr místa k podjetí a přes veškerou snahu jsme je už do cíle nedojeli. Součet časů ale hovořil jasně – skvělé třetí místo.

Třetí závody za sebou, kde jsme byli na bedně, a upřímně – tady to pro nás bylo největší překvápko. A letos si zazávodíme ještě jednou – na konci října na Fryštenského míli ve Štětí.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Plnou parou vzad aneb Tragicky dlouhé tratě kreativně

Na Tragédky se vracíme po dvou letech – předloni nebyly a loňský ročník, premiérově pořádaný v srpnu, jsme vynechali. Letos se ale rozhodujeme, že si 2x 4500 metrů v srpnovém vedru dáme.

Délka trati mluví sama za sebe. Kilometr nám jde, ale jak si poradíme se čtyřapůlnásobkem?

Do závodu nastupujeme v druhé rozjížďce, kde proti nám má jet maďarská a polská posádka. Maďaři, jejichž sesterská posádka tak tak přežila rozjížďku číslo 1, nakonec vzdávají a tak se na startu u modřanského zdymadla potkáváme jen s Poláky. Kapitán huláká poslední povely – zkusíme se jich držet a kdyžtak se urveme před otočkou – a už je tu start.

Vyrážíme a hned po prvních tempech je znát, že ješce Polska nezgynula. Držíme je jich jak klíště. Asi tak dvěstě metrů.  Pak se pomalu odpoutávají a nás čeká trudných dvacet minut proti stopkám. Narozdíl od tréninku ale před námi vidíme mizící tečku Poláků. V cíli nám dali asi minutu a půl, přesně to snad ani nechceme vědět (nakonec právě tahle polská posádka ve strhujícím finiši celé TDT vyhraje…).

Následuje vložený závod na 450 metrů; toho se letos neúčastníme a popravdě jsme rádi. Máme dost. Během pauzy se jdeme projít podél řeky a zachraňujeme z kola spadlého Rusa pravděpodobně s otřesem mozku (ano, milí čtenáři, dělat si za jízdy na kole bez přilby selfíčko je fakt pitomost), kterého i s jeho přítelkyní odváží sanitka a nám nechává kola půjčená od Českých drah. Voláme na smíchovské nádraží, odkud mají kola půjčená a je jasné, že tuhle situaci v manuálu nemají. Nakonec ale narážíme na výjimečně neortodoxního nádražáka, který chápe co se stalo, nastartuje služební Fabii a pro kola si přijede. Dobrý skutek jsme udělali a můžeme jít na druhou jízdu. V mezidobí navíc dorazil Machajda, zázračný kormidelník.

Rovnáme se na startu, spolu s námi tu jsou Maďaři, kteří měli v rozjížďce asi o deset vteřin lepší čas, a Brňáci – ti byli lepší asi o minutu. Strategie je jasná  – budeme se držet Maďarů a pak se uvidí, jak to celé dopadne. Jenže se ukazuje kouzlo závodů s hromadným startem. Všechny tři lodě se drží v balíku, i když už se po dvou kilometrech blížíme k otočce. Machajda bravurně drží loď na vlně a celou dobu na nás řve, ať nepádlujeme.  A vážně stačí jet tak na 60 – 70 %. Blížíme se k bójce, Machajda hecuje, zkoušíme se utrhnout. Ujedeme o půl lodě, pak Maďaři sedají na vlnu nám a mají nás. Musíme na to jít chytře. Blesková porada kapitána s kormidelníkem má jasný výsledek. Jedeme úplně vpravo; jediná šance je zbrzdit a konkurenci na bójce podjet.

Přestáváme pádlovat. Pořád jedeme moc rychle. A pak Machajda vydává povel, v závodě naprosto neslýchaný. Ano, řve ne nás KONTRA. Háci chvíli nechápu, pak i oni zaberou dozadu. Brzdíme a kormidelník strhává loď vlevo; naše špice míjí záď Maďarů o centimetry a zezadu zní 2-1-makej, jeď, musíš je dát!

Z točky vyjíždíme pádlo na pádlo s Brňáky. Maďaři zezadu dotírají, ale i když do konce závod zbývá víc než polovina, musel by se stát zázrak, aby nás dali. Nebo by museli mít lepší kormidlo než my – a to rozhodně nemají. Vysilují se marnými pokusy prorazit středem, kde je vlna nejvyšší. Českomoravská koalice pro tentokrát vpádu Uhrů zabránila.

Strkáme se s Brnem, máme lepší, vnitřní dráhu, do konce závodu ještě dvě otočky, ale ani na jedné otočce se nic nestane. Pár set metrový finiš je tvrdý, ale nakonec podléháme asi o půl lodě. Stejná trať jako v rozjížďce, úplně jiný závod.

 

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Tragicky dlouhé tratě, 2011

Je tu říjen a s ním pražská klasika. 2x 4500 metrů, závod, který nemá obdoby. A aby to nebylo moc snadné, tak ještě vložené sprinty – tedy tak tomu říkají Tragédky. Na 450 metrů se totiž sprintovat nedá, ale ony si to nedají vysvětlit.

Ráno to na závody moc nevypadá. V plánované době startu první rozjížďky je vidět sotva do půlky řeky. Ale o pár desítek minut později už slunce mlhu trhá a první závodníci vyrážejí. I tak by se jim ale mlžná siréna hodila…

My jedeme v druhé rozjížďce, pak rychle na start 450, a pak přichází dnešní vrchol. To ale v době, kdy si protřepáváme svaly před B finále, ještě netušíme. Ready – Attention – Go a vyrážíme. Plán je jasný – ostatní urveme před první otočkou. Máme to k ní asi dva kilometry.

Blbé je, že ostatní mají plán stejný, takže k otočce dojíždí smečka lodí pádlo na pádlo. A otočka není kolem bójky, ale kolem pilíře mostu, dimenzovaného tak, aby vydržel i atomovou válku. Ten neuhne. Tady se rozhoduje o celém závodu. Z otočky vyjíždíme druzí, pak nás předjíždí ještě jedna posádka, ale ve finálové pásce jsme o desetinu rychlejší než Jizerský drak. 

Pak ještě poslední finále, tentokrát na 450 metrů a s přídí, která směřuje spíš pod vodu … a je tu tma a konec. Letošní TDT vyšly opravdu na knop.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Ledoborci na Vltavě aneb závody TDT 2009

Jednoho velmi chladného sobotního rána v 9:05 se v Malé Chuchli schází první vlaštovky z naší posádky. Nechystají se na let do teplých krajin, nechystají se lyžovat ani bruslit. Chystají se na závody dračích lodí. Uvážíme-li, že plně obsazená loď pojme až 22 draků a dračic, tak čtyři není mnoho. Kapitán přesto nepropadá zoufalství, ani když se dva nominují na buben a ten třetí je naše kormidlo: „Zbytek doplníme z Fun posádky příchozích.“ Padají návrhy na nový náborový plakátek: „Chceš rozvíjet své fyzické schopnosti a poznat jeden z nejtýmovějších sportů? Zkus s námi ZÁVODIT na dračí lodi! Náš závod probíhá právě teď! Předchozí zkušenost s vodními sporty není podmínkou.“