Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

BKW Armada Cup, Bern, Švýcarsko

Předně: máme nejlepší posádku. Nejlepší pádlující, nejlepšího kormidelníka, půjčili jsme si nejlepší bubenici. A zvítězili jsme. Sice jsme nestáli na bedně, ale to je druhořadé.

Na závodiště, kde se to na břehu hemží svalovci, se kterými by se poměřoval snad jen kalifornský guvernér (… a Kubas samozřejmě), přijela naše amatérská posádka s nízkými ambicemi – výhledem umístit se do 30. místa. Dle předepsané startovní listiny jsme měli vyjíždět z prostředka poslední, šesté lajny. Horší pozici už jsme dostat nemohli. Naše obavy vzbuzovaly představy, že jít dopředu – když máte před sebou nabito – moc nejde, a když na vás budou dotírat lodě z obou stran, moc se toho vymyslet taky nedá. Čekalo nás asi taktické sledování z povzdálí, co se to odehraje před námi.

Celé závody byla slyšet němčina. Člověk by si pomyslel, že vše poběží striktně s německou přesností jako švýcarské hodinky, ale naopak vše probíhalo v klasických intencích. Na poradě kapitánů zněl stálý apel na poslouchání pokynů startovního rozhodčího a na jeho nekompromisní diskvalifikace při jakýchkoliv přestupcích. Naše posádka tedy spořádaně a pozvolna (a úplně poslední) klouzala na své předpokládané místo, když jsme uslyšeli startovní výstřel. V tu chvíli jsme měli odhadem tak 300 m k startovní čáře. Předpovězená, na centimetry přesná šachovnice dračích lodí se nekonala ani omylem.

Vyrazili jsme.

Na začátku jsem opomněl zdůraznit, že starty nám jdou obzvláště dobře – v podstatě nejlépe ze všech – a tak již při průjezdu prvním mostem, hned za oficiální startovní čarou, jsme některými diváky byli podezíráni z dopingu, nebo minimálně v duchu obviňováni z neoprávněného vylepšení lodi tryskovým motorem. Dodnes najdete na nemnoho blozích po celém Švýcarsku bouřlivé diskuze na toto téma.

Po průjezdu mostem jsme teprve pochopili, na co jsme se to vlastně dali … a nejčastějším slovem, které se lodí linulo, byl „masakr“. Skutečně pohled před sebe byl impozantní. Všude lodě, obrovité vlny, loď na lodi … všude strašný, rytmický řev. První převrácená loď s tonoucí posádkou, první vyčerpání limitu povolených ztrát. Takhle nějak to asi vypadalo při námořních bitvách před vynálezem střelného prachu. Jen se zahákovat a létaly by třísky … a ty nakonec taky létaly.

Po kilometru bylo více než jasné, že černý kůň v zeleném tričku s nápisem „převážně neškodný“ sedíc v bílé lodi hlasitě promluví do konečného pořadí. V tu chvíli jsme šlapali na paty našim českým kolegům z Pražského klubu dračích lodí a nechali za sebou první soupeře. Po zhruba kilometru stíhací jízdy s nějakými Italy a Pražáky, jsme se díky kormidelníkovi vyhli jejich střetu a uháněli k obrátce. Kolem profrčela první ženská posádka, pak Tragédky, které se praly o druhé místo. Jenže o pár stovek metrů dále tu byly první „mužské lodě“, které se už vracely z obrátky. Některé prosvištěly opravdu hodně blízko.

Jeli jsme – jak se to jen dalo – na vlně soupeřů, když se k nám blížily tři dračí lodě nalepené na sebe. Z pozice levého háka mi to přišlo jako nálet leteckého kroužku Kamikaze. Bylo jasné, že se (pokud se lodě nestřetnou) budeme míjet jen o pár centimetrů. A náš kormidelník to ustál bravurně – aby ne, protože kormidelníka máme vůbec nejlepšího ze všech. Podařilo se nám projet tak, že vlevo byly dvě lodi v protisměru tak blízko, že jsem snadno rozeznával pižmo levé řady pádlujících soupeřů, včetně deodorantu jejich bubenice. Vpravo od nás prohučela poslední z protijedoucích lodí. Bylo slyšet bouchání pádla o pádlo a taky nejdříve dunivou ránu a pak odštípávání části nebohé lodi, která jela naším směrem. Té se stalo osudným to, že chtěla vyklidit pole. Tím se ale natočila k protijedoucím trochu více bokem a nárazem šla ke dnu. Tedy pod hladinu. Trochu otřeseni jsme se počítáním vyhecovali k další jízdě a hnali se do obrátky.

Tam jsem trochu zazmatkoval, protože vida po pravé straně bójky zmátl jsem kormidelníka, aby je neopomněl velkým obloukem objet. V odborných psychiatrických kruzích se tomu říká „Pálavský syndrom“, a Ottův naučný slovník jej ve svém druhém vydání definoval jako touhu obkroužit všechny bójky v dohledu z obavy o penalizaci. Díky chytřejším pádlujícím z naší posádky byla jak loď, tak zmíněným syndromem postižení nasměřováni do adekvátních míst a tak se podařila obrátka zaseknout ještě před další dračí lodí, jež nás stíhala.

Po obrátce jsme měli snad 200m odstup od skupinky lodí. Jali jsme se ji stíhat… To nebylo nijak těžké, protože posádka „Převážně neškodných s tvrdým a dlouhým“ (ypsilonem na konci) je vůbec tou nejlepší posádkou pro tyto účely. Soupeře jsme dojeli cca po kilometru, jenže se ne a ne dostat přes nejbližší loď. Bubenice bubnovala seč mohla – a neuvedl jsem dostatečně, že je opravdu ale opravdu v tom bubnování a řvaní více než dobrá.

Podařilo se to až v poslední táhlé zatáčce před cílovou rovinkou, resp. zatáčkou. Drama vrcholilo, byli jsme ve skupince pěti lodí, bili se o 3. místo a vzájemně se v týmu hecovali. Poslední metry ze sebe posádka vydala vše a nám se přeci jen ještě jednu loď podařilo předjet.

Totálně vysílení, popadajíce dechu jsme pak zakroužili své typické kolečko.

Medaile z toho sice nebyla – 24. místo – ale byl to úžasný zážitek, který se stal (a nadále je) tématem mnoha probděných nocí svobodných či nezadaných členů posádky. Už teď je jisté, že se příští rok zúčastníme znovu, obohaceni o zkušenosti a s vyhlídkou zase lepšího umístění.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Neškodný zájezd do Bernu aneb zákulisí Armada Cupu 2009

Posledního pátečního večera měsíce října se v loděnici scházejí Převážně neškodný obtěžkáni batůžky a taškami všeho druhu a chystají se, se svojí sesterskou posádkou Tragédkami, ke společnému odjezdu do švýcarského Bernu na své první závody za hranice našich luhů a hájů, které jsou zároveň posledním závodním kláním tohoto roku a jsou beze sporu vyvrcholením letošní sezóny. Čekání na autobus a srocení všech účastníků zájezdu si neškodný krátí konzumací uzrálého hermelínku a koštováním nápojů připravených na cestu.