Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Neškodný zájezd do Bernu aneb zákulisí Armada Cupu 2009

Posledního pátečního večera měsíce října se v loděnici scházejí Převážně neškodný obtěžkáni batůžky a taškami všeho druhu a chystají se, se svojí sesterskou posádkou Tragédkami, ke společnému odjezdu do švýcarského Bernu na své první závody za hranice našich luhů a hájů, které jsou zároveň posledním závodním kláním tohoto roku a jsou beze sporu vyvrcholením letošní sezóny. Čekání na autobus a srocení všech účastníků zájezdu si neškodný krátí konzumací uzrálého hermelínku a koštováním nápojů připravených na cestu.

 Jediné co kazí náladu posádky je chřipka našeho kapitána, který nás tudíž přišel pouze vyprovodit a zájezdu se s námi dál účastní pouze duchem. Odjezd autobusu richtung Bern byl naplánován na sedmou hodinu a snad proto si tragédky pro jistotu daly sraz v loděnici až na sedmičku. V půl osmé jsme tedy společně vyrazili do země čokoládou a sýrem oplývající. Cesta tam probíhala bez větších komplikací. Jako první přišly na řadu zásoby piva a vína. Vychutnali jsme si dotyky řeckého slunce, dorazil i chodec společně s dalšími tvrdšími kamarády. Z první zdravotní zastávky startoval autobus za pokřiku: „Jedeme dva, jedna!“ To ještě řidiči Karel a Kája netušili, koho že to vlastně vezou. Na Rozvadově se neškodný posilnili převážně ropnými produkty strýčka Meka. Následovalo několik dalších nočních exkurzí na dálničních odpočívkách kdesi v Schengenském prostoru. Část neškodných v sobě objevila skryté malířské vlohy v disciplíně body-painting, což jedna členka posádky (ne)pocítila na svá chodidla. Na poslední zastávce cca dvě desítky kilometrů před cílem naší cesty, jsme se při očistě chrupu na švýcarském dálničním záchodku z výchovné cedule dozvěděli, co rozhodně nepatří do úst, varování se týkalo převážně něžné polovice posádky.

To už se blížíme na předměstí Bernu. Pro jistotu dvakrát objedeme ten samý kruhový objezd, abychom nakonec zakotvili na smeťáku, přesněji řečeno sběrném dvoře komunálního odpadu. Zkušené tragédky už během prvního kroužení a pokusu o přistání místo důvěrně poznávají. Trénink je naplánován na pravé poledne a závod samotný se jede od tří. Neškodný využívají dopoledne na prohlídku Bernu. Nejprv svojí dochvilností způsobí zmeškání MHD, které je nakonec i s tragédkami doveze do centra města. Řidič městského autobusu nepodcenil situaci a přijel raději kloubákem. Přesto ho preference městské hromadné dopravy ze strany neškodných a tradégek zaskočila. Několik minut, k velké radosti místních občanů již sedících v autobusu, svádí marný boj s elektronickým výdejníkem jízdenek. Přeci jenom 41 draků a dračic odhodlaných najednou v ranních hodinách objevit krásy Bernu pověstnou švýcarskou preciznost přinejmenším zaskočila.

Po krátkém přesunu busmo pro jistotu vysedáme o zastávku dříve na Bernském hlavním nádraží. Pro většinu tragédek začíná prohlídka Bernu návštěvou Starbucks. Neškodný, vzhledem k tomu, že jsou Bernu poprvé si stanovují vyšší cíl: nalézt medvědy včetně mrkvového automatu na jejich krmení. Cestou k vytyčenému cíly potkávají kostel, tržiště, budovu místního parlamentu, u které od místního rodáka zjišťují, že medvědy jim při své poslední návštěvě věnoval ruský prezident Medvěděv. Jak symbolické pomyslí si neškodný. Během cesty k medvědáriu zaujme neškodné semiuzavřený systém kanalizace, který musí být zvláště v nočních hodinách poměrně zdatným nepřítelem všech společensky unavených chodců. Nehledě na to, že voda v kanálech teče občas proti sobě a dokonce i do kopce.

Medvědárium je k velké radosti levého háka, který od začátku předpovídal jeho existenci, nalezeno. Chybějící medvědy ve výběhu operativně nahrazuje členka naší posádky. Překvapením dopoledne je bezesporu naše kormidlo, které se proměnilo v nevysychající a nezadržitelný pramen vtipů a stává se proto zaslouženě maskotem týmu. Druhá polovina prohlídky Bernu je ve znamení návratu zpět na zastávku busu. Během zpáteční cesty stihnou neškodný ochutnat výbornou, ale opravdu výbornou švýcarskou čokoládu zakoupenou z prostředků na startovné, kterou vzápětí zapíjí v italské kavárně, ze které si odnášejí malý suvenýr i s podšálkem. Hlazení jeho povrchu je totiž lepší než … .

Počet cestujících zpět na smeťák klesl z původních 41 na pouhých 27 a s takovým to počtem už jsi Bernské pošty jako provozovatelé MHD hravě poradily. Milým malým překvápkem bylo zjištění, že smeťák označili švýcarští pořadatelé jako V.I.P. parkoviště. Dochvilnost některým neškodným nadále činila obtíže. Zatímco tragédky se svým tréninkem končily, neškodný teprve vyplouvali posíleni o kluky z Haka a bubenici z Kojetína. Bubenice jsou stejně zvláštní druh lidí. Leží jim neustále na srdci dobro celé posádky a to i mimo palubu lodě. Což se konkrétně v Bernu projevovalo tím, že nás bubenice vyzívala k protahování již při čekání na bus, který nás z poznávačky centra odvážel zpátky na smeťák. O kvalitách naší bubenice z Kojetína, o kterých nikdo předem nepochyboval, jsme se plně přesvědčili na tréninku. Panovala všeobecná shoda, že je to ta pravá osoba, která nás vyhecuje k těm nejlepším výkonům.

O popis závodu se postaral demokraticky zvolen, úřednicky jmenován zastupující více-kapitán levý hák, kterému nejen za něj, ale i za celé Bernské kapitánování, správu lodní pokladny a velkorysost při trestuhodné nedochvilnosti části posádky patří velký dík.

Po úspěšně zajetých závodech si dva neškodný odvážně zaplavali v řece Aare, ostatní se již převlékali do civilu a nakládali společně s tragédkami lodě na vlek. Čekání na vyhlášení výsledků se neslo v duchu očekávání, resp. tipování kolik, že lodí jsme to vlastně z úplně poslední pozice na startu dokázali předjet a kolik lodí nedokončilo závod a potopilo se. Výsledky nám udělaly radost hned dvakrát. Jednak naše výtečné 24. místo v silné zahraniční konkurenci v závodě, kde se za vítězství považuje již samotné bezpečné dojetí do cíle a jednak exkluzivní druhé místo v kategorii žen naší sesterské posádky tragédek. Před odjezdem domů, do Prahy, do loděnice jsme ještě zrobili společné hromadné památeční foto.

Cesta zpátky byla ve znamení bujarých oslav. Po vítězných děkovných proslovech trenéra, kapitánky tragédek a našeho více-kapitána propuklo všeobecné veselí na plné obrátky za bedlivého lékařského a pedagogického dohledu. Řidiči Karel a Kája zjistili, že nevracení těch hnědých podšálků bude na zpáteční cestě ten nejmenší problém. Nepočítaně krát jsme s chodcem znovu objevovali osmitisícovku, během výstupu se posilňovali švestkami a mandlemi. Přiteklo i vínečko rudé, v putovním poháru tragédek si dával rande pomeranč s vodkou. Ze zadních partií autobusu se linula non-stop živá vokální hudba. Sice si budeme muset zřejmě najmout napřesrok na zájezd do Bernu jiný autobus, nicméně výborné umístění obou posádek jsme zkrátka oslavit museli.

Poslední řádky zápisu patří již tradiční děkovačce: našemu kormidlu za to, že jsme přežili; naší bubenici z Kojetína, oboum hákům a Hakům za výborné umístění; trenérovi a tragédkám nejen za společné tréninky; supportímu týmu tragédek za fotodokumentaci závodů; posádce doprovodného vozidla za dopravu dračích lodí; kapitánovi za to, že to všechno spunktoval á samozřejmě Rockymu za hlídání. Tak za rok v Bernu zase Ahooooj.