Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Potkali se u Kolína

Tradiční závody dračích lodí v Kolíně, letos za účasti 13 týmů. Při startu první rozjížďky na 200 metrů nás soupeři ohodnotili slovy „Poloprázdná loď, hm, ty dáme“. Inu, bylo nás jen 17, z toho šest holek, ale tohle hodnocení si fakt mohli nechat od cesty.

Ostatně v cíli jsme byli dřív než oni … a to už kupodivu nekomentovali. Na druhou rozjížďku dorazily dvě posily, takže jsme nastoupili v 19 a čas jsme měli o ještě dvě setiny lepší. Vyšlo z toho finále B, a v něm jsme konečně v jeli 18, jak jsme původně plánovali. Dojeli jsme druzí; celkově tedy na 200 metrů pátí.

A pak přišel kilák, trať, kterou fakt máme rádi. Od začátku jsme rozjeli stíhací jízdu – rychlý start, krásné otočky, tvrdý a dlouhý záběr na rovinkách a občas ještě vyšší frekvence … a naši rozjížďku vyhráli o 15 vteřin. Pak jsme už jen napjatě čekali, jestli jsme předjeli nejakou loď z finále A.

A dali!

Takže jsme si po roce z Kolína přivezli pohárek za třetí místo. Radost, přátelé.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Kolínský drak 2017 – dlouhé tratě nám jdou

Do Kolína jsme odjížděli bez přehnaného očekávání. Přihlášených 16 lidí sice bylo o něco víc, než před týdnem, ale přiznejme si, že přeplněná loď přeci jen vypadá trochu jinak.

Navíc při začátku porady kapitánů byl na místě jenom Ivo a Honza. A to jsme startovali hned v druhé rozjížďce Nakonec jsme se ale našli, kapitán uprosil ostatní posádky o jejich přebytky a ve dvaceti jsme odstartovali.

K první jízdě se toho moc říct nedá. Háčkové vzali doslova taktický pokyn „startujeme na pět, a pak to nakouříme až do konce“, takže kolem 150 metrů náš začaly brát křeče a cíl bylo vysvobození. Některým se dělaly mžitky před očima ještě půl hodiny po dojezdu do cíle. Na druhou stranu – v silném protivětru byl čas těsně nad minutu skvělý.

Taktika na druhou jízdu byla trochu jiná: startujeme na pět záběrů, pak dáme dvacet rychlých a pak protáhneme a přidáme sílu. Sice jsme přežili, leckdo říkal „pocit mám tedy mnohem lepší“ ale čas byl skoro o dvě vteřiny horší. Součet časů znamenal průběžné šesté místo a tedy finále B proti Bakers a Městu Týnec.

Zachmuřil se kapitán, dlouho přemítal, a pak pravil. „Je jedno, že jsme si tu druhou jízdu užili. Čas stál za starou bačkoru, takže ve finále vyplivneme plíce. Pro šestý místo jsme sem nepřijeli. Start na pět a pak až do konce.“ A jak řekl, tak háci udělali. I natrhli jsme Městu Týnec trenky a za Bakers zaostali o směšných osm desetinek; tedy tak o tři lavičky, čili necelý jeden záběr. Páté místo dobré.

A pak přišlo to, co vlastně máme rádi. Kilometr. Trať, která už trochu bolí, pět minut jízdy je o tom, jak si umíme rozvrhnout sílu a jak to máme v hlavě srovnané. Ale ani jasná hlava nepomohla; Bakers jsme nedohnali. No a protože ve finále A startovali borci z místního KVS (tedy Klubu vodních sportů), kteří nám líčili, jak jezdí na pramicích závody na dvacet kilometrů a Namydlený blesk, který je opravdu ve formě, viděli jsme to tak na čtvtré, páté místo. Jenže – na kiláku jsme nakonec přejeli nejen místní, ale i borce z KVS. Pravda, bylo to hodně vyrovnané – KVS jsme dali o šest desetinek a Kolín o dvě vteřiny, což oboje je na kilometrové trati o míň než o fous, ale na to se historie ptát nebude.

Takže druhý letošní pohár, po dvoustovce z minulého týdne, je doma. A do konce doku nás čekají už jenom dva závody. První za 14 dní, v Praze. 2x 4,5 kilometru, asi nejextrémnější věc, co se v téhle zemi jezdí. A pak, na konci října, rozlučka se sezónou, míle v Račicích. Přijďte se podívat!