Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Monkey Jumble 2023

Monkey-Jumble. Největší závod na dlouhý tratě v Evropě. Hromadný start 41 lodí na 11 kilometrů. Letos jsme v Saarbruckenu byli počvrté. Trať známe – tři otáčky, technicky náročný průjezd esíčkem za Bismarck Brücke, úzký průjezd pod Alte Brücke, nutnost jet vpravo od pilíře Luise Brücke. Tahle trať stoprocentně vyzkouší každého na lodi – nejen lidi na pádlech, ale i bubeníka a kormidelníka. Při hodinové jízdě na hraně jsou to právě oni, kdo povzbuzují, hecují a korigují, když už docházejí síly, svaly jsou na hraně křeče a plíce lapají po kyslíku. A dobrý kormidelník navíc ušetří fůru záběrů.

V přípravě jsme udělali, co jen šlo. Víme, do čeho jdeme, máme natrénováno. Co ale neznáme, je forma soupeřů.

Máme startovní číslo sedm, startujeme z druhé řady. V půl třetí odpoledne utichne hudba a nad vodou se ozývá jen odpočet času. Pak zmlkne i ten a centrem města se rozlehne rána ze tří děl.

Start!

Všichni víme, co dělat – sedm dlouhejch silovejch záběrů a pak takový tempo, abychom ho vydrželi hodinu. Máme to zažraný pod kůží, takže nás nerozhodí ani lodi kolem, které jedou jiný rytmus a jejichž buben slyšíme stejně silně jako nás vlastní. Držíme tempo, držíme sílu a blížíme ke k první otočce. Kilometr a půl za námi.

Těsně před otočkou nás ale dojíždí velká skupina lodí ze zadnějších startovních míst. O nejlepší místo do otáčky se ve vlnách, které zvedli sami pádlující, rve osm, možná devět lodí. Každá má s posádkou dvě tuny, jedeme těsně vedle sebe; pádla třeskají o sebe, lodě do sebe narážejí. V téhle mele přicházíme o ocas a o pár pozic.

Po otočce se ale dostáváme rychle zpátky, dotahujeme se na loď číslo 6 a ve spolu s ní jedeme další tři kilometry. Občas nastoupí oni, občas nastoupíme my, ale vždycky ne sebe dokážeme zareagovat a nástup stáhnout. Asi půl kiláku před druhou otočkou znovu nastoupíme, jedeme deset rychlých silových a vypadá to dobře, kormidelník řve „dalších deset“, tak je dáme tak, jak máme natrénováno … a soupeři zmizí za námi. Teď nás ale nesmí dojet zpátky. Musíme vydržet k otočce.

Tu jedeme hodně ostře; loď se skoro zastaví a znovu ji rozjet už bolí, ale díky tomuhle manévru dojíždíme dalšího loď. S ní se pošťuchujeme dalších pětset metrů, k Alte Brücke. Z něho nám fandí pár Čechů, řvou co můžou. V rumraji na vodě to skoro není slyšet, ale čeština i v malých dávkách funguje jako vzpruha. Nástup hned za mostem se nám nepovedl, ale o pár set metrů k naší skupince dojíždí zezadu rychlejší loď a to je naše příležitost. Sedneme jí na vlnu a necháváme se vyvézt. Z vlny sice za chvíli padáme, ale držíme se pořád těsně za nimi. Do cíle zbývají už jen dva kilometry, na kterých opakovaně nastupujeme, ale stáhnout její náskok už je nad naše síly.

Čtvrtý průjezd pod Bismarck Brücke, do cíle zbývá už jen 500 metrů, jdeme do finiše. Zvyšujeme frekvenci, přidáváme sílu, čert ví, dokud ji bereme. Před očima černo, hlava vnímá jenom rytmus a povzbuzování z bubnu a kormidla, jediné, na čem záleží, je udělat každý záběr co nejlíp a vydržet.

A pak přichází cílový klakson.

Hodina na vodě utekla strašně rychle. Na tomhle závodě se pořád něco děje, neustálý kontakt se soupeři pumpuje adreanlin a zvyšuje tep. Kdo má natrénováno, užije si to. A to my měli.

Zbývá vytáhnout loď na běh, rychlé pivo, vyfotit, převléknout a pak už jenom počkat na výsledky. Vyhlašování začíná naší kategorií, Fun. Poslední jsme nebyli, to víme, ale pro diplomy si postupně chodí další a další. Není moc rozumět, ani časy, ani pořadí, ale je nám jasné, že čím později nás vyhlásí tím lepší jsme byli, takže každému vyhlášenému mocně aplaudujeme. A pak jde kapitán pro diplom a nevěří vlastním očím. Protože ten diplom je za třetí místo! Naprostá euforie, týmový pokřik, kterému Němci těžko rozumí, focení s diplomem i soškou… Čistá radost.

Už teď se těšíme na další ročník.

Jo – a ještě ta opice: