Úplně nejdřívější příležitost letos závodit byla 20. června v Chomutově. Organizátoři sice nejdřív psali, že se pojede jen 200 metrů, pak ale připustili, že by možná mohl jít i kilák a že to bude asi trochu divočejší než běžně. Takový závody máme rádi, takže jsme sbalili pádla, dresy, podsedáky a někteří i stany, a vyrazili z Prahy na severozápad.

Pravda tedy je, že se nás na místě nakonec sešlo jen sedmnáct, z toho deset vlevo, sedm vpravo a nikdo na buben, a to úplně na plnou dračí loď nestačí. První úkol byl tedy jasný: vyškemrat jezdce a bubeníky od ostatních posádek. V zásadě se to kapitánovi povedlo. Nakonec jsme ale přeci jen v každé jízdě startovali s trochu jinou posádkou, což, přiznejme si, bylo občas znát.

Ale to jsme v první jízdě ještě nevěděli. Do ní nastupujeme proti letitým rivalům (a na suchu kamarádům) – Pražskému klubu dračích lodí, vyztuženému o několik Leviathanů. Ozývá se startovní výstřel a o 56 vteřin a pár setin později projíždíme cílovou pásku, o fous před PDBC. Radost veliká!

Do druhé rozjížďky nastupujeme proti Třináctce, posádce učitelů (a hlavně učitelek) z místní základní školy. Druhá jízda, druhé vítězství. Třetí rozjížďka, zase proti Pražákům, nám přináší první porážku dne, a je z toho finále B. Zbylé dvě posádky, Krušnodraci a BulldogGym totiž, neznaveny náročným přesunem z Prahy a časovým posunem (nesmějte se, Slunce v Chomutově vychází a zapadá asi o pět minut později než v Praze a to je sakra znát!), jezdily přeci jenom o něco líp. Ve finále B jsme vyfasovali pomalejší dráhu a PDBC tuhle výhodu využili dokonale. Na 200 metrů tedy čtvrté místo.

Před kilometrem se naše řady ještě ztenčily. Kapitán zbylých 18 statečných přeházel tak, abychom se konečně nepřevažovali doprava – to by totiž v pravé otočce kolem bójí mohlo znamenat, že půjdeme ke dnu. Dokonale vyvážení vyrážíme na poslední jízdu dne. Bubeník povzbuzuje, kormidelník hecuje, kapitán řve, zabíráme jak o život. Kilometr je fakt dlouhý, přes pět minut v zápřahu. Dali jsme to té jízdy všechno, jelo nám to dobře – ale i tak to stačilo jen na čtvrté místo. Ale i za něj jsme brali lahev šáňa – a to se počítá!

Článek Sezónu 2020 otevíráme v Chomutově se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Ostatně v cíli jsme byli dřív než oni … a to už kupodivu nekomentovali. Na druhou rozjížďku dorazily dvě posily, takže jsme nastoupili v 19 a čas jsme měli o ještě dvě setiny lepší. Vyšlo z toho finále B, a v něm jsme konečně v jeli 18, jak jsme původně plánovali. Dojeli jsme druzí; celkově tedy na 200 metrů pátí.

A pak přišel kilák, trať, kterou fakt máme rádi. Od začátku jsme rozjeli stíhací jízdu – rychlý start, krásné otočky, tvrdý a dlouhý záběr na rovinkách a občas ještě vyšší frekvence … a naši rozjížďku vyhráli o 15 vteřin. Pak jsme už jen napjatě čekali, jestli jsme předjeli nejakou loď z finále A.

A dali!

Takže jsme si po roce z Kolína přivezli pohárek za třetí místo. Radost, přátelé.

Článek Potkali se u Kolína se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Letos jsme naši dračí loď před závodem ještě posílili o dvě pádla Leviathanů a spoustu psů, takže jsme odjížděli ve výtečné náladě. První dvoustovkovou rozjížďku jsme vyhráli o parník; druhou těsně prohráli. A bylo z toho finále B proti Namydlenému Blesku. I když jsme zajeli velmi slušných 54:70, byli lepší. Jenže pak přišel kilometr.

Ten se v Poděbradech jezdí na unikátní trati, která vede do trojúhelníku a má dva otočky vlevo, tedy na druhou stranu než je obvyklé. Na kormidlo jsme ukecali Kubase, nastoupili proto Boudě u Jamese, se kterými jsem se tahali dost těsně o čtvrté místo na dvoustovce… a rozjeli se.

Letos se jelo intervalově a my s rozjížďce startovali první, takže jsme neměli koho dohánět, ale jízda proti stopkám se povedla. Časem 5 minut, 48 vteřin a 29 setin jsme Jamese přejeli skoro o půl minuty. A pak jsme čekali na výsledky finále A. Namydlený blesk 6:01, Lyžaři 5:45, sportovní gymnázium, 5:44. Takže nečekaně a velmi těsně třetí. Radost, první pohár sezóny doma. (A rovnou jsme vyzkoušeli, k čemu je na poháru ta matka zespoda. Ano, dá se rozebrat. A kupodivu i složit zpátky )

Článek Na draky jsou Poděbrady se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

A chladno opravdu bylo, hlavně v sobotu večer, kdy natočené pivo nejenže nezteplalo, ale naopak čím déle bylo ve sklenici, tím bylo studenější a studenější…

V sobotu se jely dvoustovky. A závody to byly veliké. I když v jednotlivých jízdách jelo pět až šest posádek, 38 týmů vystačilo na celodenní program. V první rozjížďce jsme nabrali rychlost, ujeli zhruba sedmdesát záběrů, což v Praze a blízkém okolí na 200 metrů bezpečně stačí, přestali pádlovat a rozhlédli se po okolí … a zjistili, že na Šumavě je 200 metrů trochu delších, než jsme zvyklí a že u cílové bóje ještě zdaleka nejsme. Ale i tak to v téhle jízdě bylo klidné druhé místo a postup do čtvrtfinále. V něm jsme už věděli, jaká vzdálenost nás čeká, takže jsme se na trati nerozhlíželi a proti první jízdě o šest vteřin zrychlili. Ze třetího místa postupujeme do semifinále. A i když další zlepšení přišlo i v něm, stačilo to jen na postup do finále C. V tom nakonec končíme na celkovém 18. místě – o osm setin vteřiny, tedy dvacet centimetrů.

V neděli na startu kilometru startovní pole značně prořídlo. Po sobotním precizně organizovaném závodu to byl spíš punk pro nadšence, kteří se na vodě chtějí mořit pět minut v kuse. Takže pro nás. Na trať se třemi otočkami vyráží dračí loď s naším tradičním záběrem, tvrdým a dlouhým, a rychle zkracujeme dvacetivteřinový náskok lodi před námi. Dojeli jsme ji na třetí otočce, tedy zhruba po sedmi stech metrech. Znamenitá jízda to byla! A znamenité závody!

Článek Dva dny na Lipně se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

A jak máme radši delší tratě, tak tahle dvoustovka nám sedla – jasné vítězství a druhý nejlepší čas celkově – 56 vteřin a čtyři desetiny (to vše se sedmi dámami na pádle). Přímý postup do semifinále nám sice ušetřil síly, ale měl ale i nevýhodu. Čekali jsme na něj čtyři hodiny, a za tu dobu koncentrace trochu polevila.

A aj, bylo to vidět jak na čase – 59,23 – i na třetím místě, které znamenalo finále B. V něm jsme se potkali s PDBC, takže jejich borce nahradili jíní dva; nicméně na jízdě to znát nebylo. V neuvěřitelně vyrovnaném závodě (všechny čtyři lodě dojely v rozmezí 0,7 vteřiny) rozhodovaly centimetry na cílové fotografii. Nakonec jsme byli druzí, o dvě desetiny za Sokoly z Letů a o jedinou setinu! před PDBC. A už za 14 dní nás čeká Lipno a na něm první letošní ostrý kilometr.

Článek Svátek práce nazeleno se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Jednak se jelo o týden později než obvykle, jednak na malých lodích a ještě k tomu se všechny závody, včetně kilometru, jely už v sobotu. To mělo dva důsledky.

Přihlásilo se nás míň než obvykle, protože dovolené – ale přihlásilo se nás o něco víc, než jen je jednu posádku, takže jsme postavili dvě lodě. Takže v šíleným pařáku měli někteří z nás možnost střihnout si za celý den osm závodů na 200 metrů a dva kilometry. To je nabídka, které se odolává jenom těžko.

Co se výsledků týče, jeli jsme už i líp.

Vyhráli jsme sice dvě rozjížďky, ale taky jsme si vyzkoušeli, že když se pomalu odstartuje, pomalu se jede celý závod a že blbej kormidelník na kilometru je prostě blbej kormidelník. Nakonec to bylo na 200 metrů Sport 12. místo z 18, ve Funu 14. z 23; na kilometr ve Sportu 13. ze 17 a ve Funu 10. z 21. (Jo – a taky jsme na fotce v Blesku!)

Článek Pálava na krátkých lodích se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Navíc při začátku porady kapitánů byl na místě jenom Ivo a Honza. A to jsme startovali hned v druhé rozjížďce Nakonec jsme se ale našli, kapitán uprosil ostatní posádky o jejich přebytky a ve dvaceti jsme odstartovali.

K první jízdě se toho moc říct nedá. Háčkové vzali doslova taktický pokyn „startujeme na pět, a pak to nakouříme až do konce“, takže kolem 150 metrů náš začaly brát křeče a cíl bylo vysvobození. Některým se dělaly mžitky před očima ještě půl hodiny po dojezdu do cíle. Na druhou stranu – v silném protivětru byl čas těsně nad minutu skvělý.

Taktika na druhou jízdu byla trochu jiná: startujeme na pět záběrů, pak dáme dvacet rychlých a pak protáhneme a přidáme sílu. Sice jsme přežili, leckdo říkal „pocit mám tedy mnohem lepší“ ale čas byl skoro o dvě vteřiny horší. Součet časů znamenal průběžné šesté místo a tedy finále B proti Bakers a Městu Týnec.

Zachmuřil se kapitán, dlouho přemítal, a pak pravil. „Je jedno, že jsme si tu druhou jízdu užili. Čas stál za starou bačkoru, takže ve finále vyplivneme plíce. Pro šestý místo jsme sem nepřijeli. Start na pět a pak až do konce.“ A jak řekl, tak háci udělali. I natrhli jsme Městu Týnec trenky a za Bakers zaostali o směšných osm desetinek; tedy tak o tři lavičky, čili necelý jeden záběr. Páté místo dobré.

A pak přišlo to, co vlastně máme rádi. Kilometr. Trať, která už trochu bolí, pět minut jízdy je o tom, jak si umíme rozvrhnout sílu a jak to máme v hlavě srovnané. Ale ani jasná hlava nepomohla; Bakers jsme nedohnali. No a protože ve finále A startovali borci z místního KVS (tedy Klubu vodních sportů), kteří nám líčili, jak jezdí na pramicích závody na dvacet kilometrů a Namydlený blesk, který je opravdu ve formě, viděli jsme to tak na čtvtré, páté místo. Jenže – na kiláku jsme nakonec přejeli nejen místní, ale i borce z KVS. Pravda, bylo to hodně vyrovnané – KVS jsme dali o šest desetinek a Kolín o dvě vteřiny, což oboje je na kilometrové trati o míň než o fous, ale na to se historie ptát nebude.

Takže druhý letošní pohár, po dvoustovce z minulého týdne, je doma. A do konce doku nás čekají už jenom dva závody. První za 14 dní, v Praze. 2x 4,5 kilometru, asi nejextrémnější věc, co se v téhle zemi jezdí. A pak, na konci října, rozlučka se sezónou, míle v Račicích. Přijďte se podívat!

Článek Kolínský drak 2017 – dlouhé tratě nám jdou se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Zatímco na trénincích se všichni do lodě ani nevejdeme, na závod se nás sešlo jen 14. Po poradě kapitánů ale pořadatelé nakonec vyhlásili, že posádku tvoří 16 pádlujících, takže stačilo ulovit jednoho náhodného kolemjdoucího a pak ještě přemluvit na hostování členku Timi týmu … a měli jsme posádku jedna radost.

Druhou novinkou bylo, že jsme ve finále na 200 metrů a pak i na kilák přemluvili Kubase, aby nám bubnoval. Vzal to důkladně a důrazně. I zjistili jsme, že při jeho bubnování loď jede stejně rychle v šestnácti, jako běžně při tréninku ve dvaceti. Vyždímal z nás přes kilometr za hodinu navíc.

Třetí novinkou bylo to, že jsme konečně pojali závod indonéských lodí aspoň trochu vážně; zejména po otočce. No a úplně nakonec ještě dva lidi na kilometr odpadli, takže jsme si ho střihli ve čtrnácti. I tak jsme zabojovali a dojeli třetí. Výsledek: dvě druhá místa: v indonéských lodích a na 200m (poobakrát za německou posádkou, takže z ČR nejlepší); a na kilák třetí. Díky organizátorům (jmenovitě Honzovi Tomíčkovi a celé bandě kolem něj), bylo to super a za rok se těšíme zas!

Článek Pražský dračí podzim poprvé v domácí loděnici – a třikrát na bedně! se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

První závod je netradičně delší trať – Brandýská kosa, cca 600 metrů s jednou zatáčkou. Tady jsme dojeli třetí, jen o dvě vteřiny za vítězem; a kdybychom neexperimentovali s rozesazením, ty dvě vteřiny bychom nejspíš dali. Poučení pro příště.

Dvoustovky byly nabitější, jak už to bývá. V první rozjížďce vítězíme, celkově pátý čas, který nás posílá do finále B. To by ale byl neúspěch, takže do druhé jízdy dáváme všechno. A sedla nám. Nejenže jsme rozjížďku vyhráli, ale zajeli jsme nejrychlejší čas a do finále A postupovali na třetím místě. Ve finále se už trochu projevilo, že jsme jezdili v osmnácti a navíc v dost improvizované sestavě. Bojovali jsme, ale na lepší než čtvrté místo celkově to nestačilo… Takže placky si z Brandejsa odvezeme až za rok

Článek V Brandýse na poslední chvíli se nejdříve objevil na Převážně neškodný.

Letos jsme na dvoustovce dali pěkné páté místo, když jsme ve finále B v druhé půlce trati stáhli náskok Boudy a mocně dotírali i na Bakers. Kilák byl taky výborný, tempo jsem udrželi celou cestu, jen škoda, že jsme se Bakers po první otočce nedokázali udržet na vlně; ale kormidloval je Kubas a ten kličkoval jak zajíc.

Znamenité bylo i speciální čínské jídlo pro naši posádku, Kuba v celotěláku poutal pozornost celého závodiště… Prostě povedené závody.

Článek Poděbradské dračí srdce bylo zelené i letos se nejdříve objevil na Převážně neškodný.