Rubrika: Neškodné závody na dračích lodích

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Kolínský drak 2017 – dlouhé tratě nám jdou

Do Kolína jsme odjížděli bez přehnaného očekávání. Přihlášených 16 lidí sice bylo o něco víc, než před týdnem, ale přiznejme si, že přeplněná loď přeci jen vypadá trochu jinak.

Navíc při začátku porady kapitánů byl na místě jenom Ivo a Honza. A to jsme startovali hned v druhé rozjížďce Nakonec jsme se ale našli, kapitán uprosil ostatní posádky o jejich přebytky a ve dvaceti jsme odstartovali.

K první jízdě se toho moc říct nedá. Háčkové vzali doslova taktický pokyn „startujeme na pět, a pak to nakouříme až do konce“, takže kolem 150 metrů náš začaly brát křeče a cíl bylo vysvobození. Některým se dělaly mžitky před očima ještě půl hodiny po dojezdu do cíle. Na druhou stranu – v silném protivětru byl čas těsně nad minutu skvělý.

Taktika na druhou jízdu byla trochu jiná: startujeme na pět záběrů, pak dáme dvacet rychlých a pak protáhneme a přidáme sílu. Sice jsme přežili, leckdo říkal „pocit mám tedy mnohem lepší“ ale čas byl skoro o dvě vteřiny horší. Součet časů znamenal průběžné šesté místo a tedy finále B proti Bakers a Městu Týnec.

Zachmuřil se kapitán, dlouho přemítal, a pak pravil. „Je jedno, že jsme si tu druhou jízdu užili. Čas stál za starou bačkoru, takže ve finále vyplivneme plíce. Pro šestý místo jsme sem nepřijeli. Start na pět a pak až do konce.“ A jak řekl, tak háci udělali. I natrhli jsme Městu Týnec trenky a za Bakers zaostali o směšných osm desetinek; tedy tak o tři lavičky, čili necelý jeden záběr. Páté místo dobré.

A pak přišlo to, co vlastně máme rádi. Kilometr. Trať, která už trochu bolí, pět minut jízdy je o tom, jak si umíme rozvrhnout sílu a jak to máme v hlavě srovnané. Ale ani jasná hlava nepomohla; Bakers jsme nedohnali. No a protože ve finále A startovali borci z místního KVS (tedy Klubu vodních sportů), kteří nám líčili, jak jezdí na pramicích závody na dvacet kilometrů a Namydlený blesk, který je opravdu ve formě, viděli jsme to tak na čtvtré, páté místo. Jenže – na kiláku jsme nakonec přejeli nejen místní, ale i borce z KVS. Pravda, bylo to hodně vyrovnané – KVS jsme dali o šest desetinek a Kolín o dvě vteřiny, což oboje je na kilometrové trati o míň než o fous, ale na to se historie ptát nebude.

Takže druhý letošní pohár, po dvoustovce z minulého týdne, je doma. A do konce doku nás čekají už jenom dva závody. První za 14 dní, v Praze. 2x 4,5 kilometru, asi nejextrémnější věc, co se v téhle zemi jezdí. A pak, na konci října, rozlučka se sezónou, míle v Račicích. Přijďte se podívat!

[Ukázat prezentaci]
1 2
Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Pražský dračí podzim poprvé v domácí loděnici – a třikrát na bedně!

Na Pražský dračí podzim jezdíme tradičně a rádi. Letos, stejně jako vloni, probíhal v naší domácí loděnici; výhoda domácího hřiště se projevila naplno. Proti minulým letům přinesl dost novinek.

Zatímco na trénincích se všichni do lodě ani nevejdeme, na závod se nás sešlo jen 14. Po poradě kapitánů ale pořadatelé nakonec vyhlásili, že posádku tvoří 16 pádlujících, takže stačilo ulovit jednoho náhodného kolemjdoucího a pak ještě přemluvit na hostování členku Timi týmu … a měli jsme posádku jedna radost.

Druhou novinkou bylo, že jsme ve finále na 200 metrů a pak i na kilák přemluvili Kubase, aby nám bubnoval. Vzal to důkladně a důrazně. I zjistili jsme, že při jeho bubnování loď jede stejně rychle v šestnácti, jako běžně při tréninku ve dvaceti. Vyždímal z nás přes kilometr za hodinu navíc.

Třetí novinkou bylo to, že jsme konečně pojali závod indonéských lodí aspoň trochu vážně; zejména po otočce. No a úplně nakonec ještě dva lidi na kilometr odpadli, takže jsme si ho střihli ve čtrnácti. I tak jsme zabojovali a dojeli třetí. Výsledek: dvě druhá místa: v indonéských lodích a na 200m (poobakrát za německou posádkou, takže z ČR nejlepší); a na kilák třetí. Díky organizátorům (jmenovitě Honzovi Tomíčkovi a celé bandě kolem něj), bylo to super a za rok se těšíme zas!

[Ukázat prezentaci]
Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

V Brandýse na poslední chvíli

V Brandýse jsme byli letos prvně. Trocha adrenalinu se odehrála hned při přihlašování, kdy jsem přijeli na drzo, vlastně rovnou na start, se startovným v ruce. Nakonec to vyšlo vlastně jen díky tomu, že jsem byli dvanáctý tým, takže jsme tak akorát vyplnili volné místo v rozjížďkách.

První závod je netradičně delší trať – Brandýská kosa, cca 600 metrů s jednou zatáčkou. Tady jsme dojeli třetí, jen o dvě vteřiny za vítězem; a kdybychom neexperimentovali s rozesazením, ty dvě vteřiny bychom nejspíš dali. Poučení pro příště.

Dvoustovky byly nabitější, jak už to bývá. V první rozjížďce vítězíme, celkově pátý čas, který nás posílá do finále B. To by ale byl neúspěch, takže do druhé jízdy dáváme všechno. A sedla nám. Nejenže jsme rozjížďku vyhráli, ale zajeli jsme nejrychlejší čas a do finále A postupovali na třetím místě. Ve finále se už trochu projevilo, že jsme jezdili v osmnácti a navíc v dost improvizované sestavě. Bojovali jsme, ale na lepší než čtvrté místo celkově to nestačilo… Takže placky si z Brandejsa odvezeme až za rok 🙂

[Ukázat prezentaci]
Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Poděbradské dračí srdce bylo zelené i letos

Poděbrady jsou super závod – skvělá čistá voda, perfektní písčitá pláž, navíc Jarda Formánek pokaždé zařídí báječné počasí.

Letos jsme na dvoustovce dali pěkné páté místo, když jsme ve finále B v druhé půlce trati stáhli náskok Boudy a mocně dotírali i na Bakers. Kilák byl taky výborný, tempo jsem udrželi celou cestu, jen škoda, že jsme se Bakers po první otočce nedokázali udržet na vlně; ale kormidloval je Kubas a ten kličkoval jak zajíc.

Znamenité bylo i speciální čínské jídlo pro naši posádku, Kuba v celotěláku poutal pozornost celého závodiště… Prostě povedené závody.

[Ukázat prezentaci]
Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Bez kormidelníka se jezdí blbě. I na Popelu

To je asi největší poučení z dnešních závodů. Teda – ne, že bychom dnešní míli dali úplně bez kormidla. To zas ne. Ale vezměme to postupně.

Dračí popel je vlastně docela fajn závod. Naše ambice nejsou přehnaně velké; přeci jenom tu startují posádky, co jezdí Český pohár a GP a tak vůbec. Je to začátek sezóny, takže vždycky můžeme prohodit něco o nerozježděnosti. Je to v Praze, takže blízko. A závodí se na dlouhých i krátké lodích, takže si člověk může zazávodit.

Jenom letos – proti loňsku – pořadatelé nepůjčovali kormidelníky, což kapitán zjistil až těsně před startem první jízdy. Při přemlouvání zjevně zapůsobil náš slib, že nebudeme cákat (dodrželi jsme ho), takže se kormidelník chopil svého nástroje a první rozjížďka mohla odstartovat. Na start jsme se postavili se Stratosem, Pražským výběrem a našimi tradičními rivaly, KVS Oldies.

Plán byl jednoduchej. O Stratos a PV se nebudeme starat, necháme je, ať kdesi vpředu rozrážejí vítr, a zkusíme se udržet Oldies. Stratos a Výběr svou část dohody bezchybně splnili; jenže proti všem předpokladům se Oldies taktak drželi nás. K otočce jsme dorazili s náskokem půl lodě; po otočce, kterou náš kormidelník vykroužil velkým vnějším obloukem, jsme půl lodě ztráceli; tvrdými a dlouhými záběry jsme se ale dostali zpátky a ve finiši Oldies o čtyři desetiny porazili.

Wow! Jenže i tak jsme si říkali, že kormidlo mohlo být lepší, že nám na otočce sebral minimálně deset metrů, ale to jsme ještě netušili, co bude následovat.

Ve finále C opět nastupujeme proti Oldies, čtveřici doplnili Palm Bitch a Pražský Klub Dračích lodí. K otočce přijíždíme kousek za Pražáky a Palm Bitch, o pár temp před Oldies. Kormidelnice nasazuje široký oblouk, pomalu se točíme kolem pilíře mostu … jenže otočku kdovíproč nedotahuje, takže místo do cíle jedeme přímo na smíchovský břeh. Nakonec se vše povedlo loď směřuje do cíle, ale za Oldies máme ztrátu dobré tři délky lodě. Nasazujeme dost šílené tempo, ale není co řešit. Na osmistech metrech, které zbývaly do cíle, jsme náskok stáhli přibližně na jednu loď – deset,. dvanáct metrů. Být trať o pár set metrů delší.. ale nebyla.

Čeká nás poslední jízda, krátká loď. Tentokrát se nám o kormidlo postará Mirek. Taktický pokyn zní – k mostu pojedeme blízko u břehu, tam není silný proud, ušetříme trochu síly. Takže když Mirek zamířil pár desítek metrů po startu do vrbiček, trvalo nám dost dlouho než jsme pochopili, že to není geniální strategie, ale že loď ne úplně ovládá. Když s námi k břehu najel podruhé, otočili jsem se na vodu mnohem rychleji, ale vzhledem k obrovské ztrátě už nebylo moc oč závodit.

Potvrdilo se nám co už víme. Otočka rozhoduje závod. Být to 1600 metrů po rovině .. ale nebylo. Takže nás hřeje pěkné 12. místo za dlouhé a 9. flek z krátkých, vědomí, že hůř už letos dopadnout nemůžeme a že natrénováno máme a to, že vlastního kormidelníka budeme potřebovat nejspíš až na TDT v srpnu.

Musíme přemluvit Machajdu.

[Ukázat prezentaci]