Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Monkey Jumble 2023

Monkey-Jumble. Největší závod na dlouhý tratě v Evropě. Hromadný start 41 lodí na 11 kilometrů. Letos jsme v Saarbruckenu byli počvrté. Trať známe – tři otáčky, technicky náročný průjezd esíčkem za Bismarck Brücke, úzký průjezd pod Alte Brücke, nutnost jet vpravo od pilíře Luise Brücke. Tahle trať stoprocentně vyzkouší každého na lodi – nejen lidi na pádlech, ale i bubeníka a kormidelníka. Při hodinové jízdě na hraně jsou to právě oni, kdo povzbuzují, hecují a korigují, když už docházejí síly, svaly jsou na hraně křeče a plíce lapají po kyslíku. A dobrý kormidelník navíc ušetří fůru záběrů.

V přípravě jsme udělali, co jen šlo. Víme, do čeho jdeme, máme natrénováno. Co ale neznáme, je forma soupeřů.

Máme startovní číslo sedm, startujeme z druhé řady. V půl třetí odpoledne utichne hudba a nad vodou se ozývá jen odpočet času. Pak zmlkne i ten a centrem města se rozlehne rána ze tří děl.

Start!

Všichni víme, co dělat – sedm dlouhejch silovejch záběrů a pak takový tempo, abychom ho vydrželi hodinu. Máme to zažraný pod kůží, takže nás nerozhodí ani lodi kolem, které jedou jiný rytmus a jejichž buben slyšíme stejně silně jako nás vlastní. Držíme tempo, držíme sílu a blížíme ke k první otočce. Kilometr a půl za námi.

Těsně před otočkou nás ale dojíždí velká skupina lodí ze zadnějších startovních míst. O nejlepší místo do otáčky se ve vlnách, které zvedli sami pádlující, rve osm, možná devět lodí. Každá má s posádkou dvě tuny, jedeme těsně vedle sebe; pádla třeskají o sebe, lodě do sebe narážejí. V téhle mele přicházíme o ocas a o pár pozic.

Po otočce se ale dostáváme rychle zpátky, dotahujeme se na loď číslo 6 a ve spolu s ní jedeme další tři kilometry. Občas nastoupí oni, občas nastoupíme my, ale vždycky ne sebe dokážeme zareagovat a nástup stáhnout. Asi půl kiláku před druhou otočkou znovu nastoupíme, jedeme deset rychlých silových a vypadá to dobře, kormidelník řve „dalších deset“, tak je dáme tak, jak máme natrénováno … a soupeři zmizí za námi. Teď nás ale nesmí dojet zpátky. Musíme vydržet k otočce.

Tu jedeme hodně ostře; loď se skoro zastaví a znovu ji rozjet už bolí, ale díky tomuhle manévru dojíždíme dalšího loď. S ní se pošťuchujeme dalších pětset metrů, k Alte Brücke. Z něho nám fandí pár Čechů, řvou co můžou. V rumraji na vodě to skoro není slyšet, ale čeština i v malých dávkách funguje jako vzpruha. Nástup hned za mostem se nám nepovedl, ale o pár set metrů k naší skupince dojíždí zezadu rychlejší loď a to je naše příležitost. Sedneme jí na vlnu a necháváme se vyvézt. Z vlny sice za chvíli padáme, ale držíme se pořád těsně za nimi. Do cíle zbývají už jen dva kilometry, na kterých opakovaně nastupujeme, ale stáhnout její náskok už je nad naše síly.

Čtvrtý průjezd pod Bismarck Brücke, do cíle zbývá už jen 500 metrů, jdeme do finiše. Zvyšujeme frekvenci, přidáváme sílu, čert ví, dokud ji bereme. Před očima černo, hlava vnímá jenom rytmus a povzbuzování z bubnu a kormidla, jediné, na čem záleží, je udělat každý záběr co nejlíp a vydržet.

A pak přichází cílový klakson.

Hodina na vodě utekla strašně rychle. Na tomhle závodě se pořád něco děje, neustálý kontakt se soupeři pumpuje adreanlin a zvyšuje tep. Kdo má natrénováno, užije si to. A to my měli.

Zbývá vytáhnout loď na běh, rychlé pivo, vyfotit, převléknout a pak už jenom počkat na výsledky. Vyhlašování začíná naší kategorií, Fun. Poslední jsme nebyli, to víme, ale pro diplomy si postupně chodí další a další. Není moc rozumět, ani časy, ani pořadí, ale je nám jasné, že čím později nás vyhlásí tím lepší jsme byli, takže každému vyhlášenému mocně aplaudujeme. A pak jde kapitán pro diplom a nevěří vlastním očím. Protože ten diplom je za třetí místo! Naprostá euforie, týmový pokřik, kterému Němci těžko rozumí, focení s diplomem i soškou… Čistá radost.

Už teď se těšíme na další ročník.

Jo – a ještě ta opice:

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Sezónu 2020 otevíráme v Chomutově

Letošní sezóna, řekněme si upřímně, nezačala úplně dokonale. Na konci báječný zimní přípravy, ve který jsme si fakt mákli, přišla ta malá bestie z Číny a čtyři měsíce sfoukla jak svíčku. Ale i když se snažila, Neškodní jsou tvrdší. Jakmile to začalo být možný, začali jsme chodit na vodu nejdřív v deseti a pak ve dvaceti. Navíc k nám během jara přibyly nový posily, pořídili jsme báječný zelený mikiny, samolepky na pádla i auta, lehce oprášili web … no prostě jsme nezaháleli. A nakonec se jsme se dočkali i prvních závodů dračích lodí.

Úplně nejdřívější příležitost letos závodit byla 20. června v Chomutově. Organizátoři sice nejdřív psali, že se pojede jen 200 metrů, pak ale připustili, že by možná mohl jít i kilák a že to bude asi trochu divočejší než běžně. Takový závody máme rádi, takže jsme sbalili pádla, dresy, podsedáky a někteří i stany, a vyrazili z Prahy na severozápad.

Pravda tedy je, že se nás na místě nakonec sešlo jen sedmnáct, z toho deset vlevo, sedm vpravo a nikdo na buben, a to úplně na plnou dračí loď nestačí. První úkol byl tedy jasný: vyškemrat jezdce a bubeníky od ostatních posádek. V zásadě se to kapitánovi povedlo. Nakonec jsme ale přeci jen v každé jízdě startovali s trochu jinou posádkou, což, přiznejme si, bylo občas znát.

Ale to jsme v první jízdě ještě nevěděli. Do ní nastupujeme proti letitým rivalům (a na suchu kamarádům) – Pražskému klubu dračích lodí, vyztuženému o několik Leviathanů. Ozývá se startovní výstřel a o 56 vteřin a pár setin později projíždíme cílovou pásku, o fous před PDBC. Radost veliká!

Do druhé rozjížďky nastupujeme proti Třináctce, posádce učitelů (a hlavně učitelek) z místní základní školy. Druhá jízda, druhé vítězství. Třetí rozjížďka, zase proti Pražákům, nám přináší první porážku dne, a je z toho finále B. Zbylé dvě posádky, Krušnodraci a BulldogGym totiž, neznaveny náročným přesunem z Prahy a časovým posunem (nesmějte se, Slunce v Chomutově vychází a zapadá asi o pět minut později než v Praze a to je sakra znát!), jezdily přeci jenom o něco líp. Ve finále B jsme vyfasovali pomalejší dráhu a PDBC tuhle výhodu využili dokonale. Na 200 metrů tedy čtvrté místo.

Před kilometrem se naše řady ještě ztenčily. Kapitán zbylých 18 statečných přeházel tak, abychom se konečně nepřevažovali doprava – to by totiž v pravé otočce kolem bójí mohlo znamenat, že půjdeme ke dnu. Dokonale vyvážení vyrážíme na poslední jízdu dne. Bubeník povzbuzuje, kormidelník hecuje, kapitán řve, zabíráme jak o život. Kilometr je fakt dlouhý, přes pět minut v zápřahu. Dali jsme to té jízdy všechno, jelo nám to dobře – ale i tak to stačilo jen na čtvrté místo. Ale i za něj jsme brali lahev šáňa – a to se počítá!

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Dračí loď na adventní sobotu

Pohár Gustava Fryštenského je legendární akce, která kombinuje dračí lodě a kurs přežití v polárních podmínkách. Čáp ho organizuje na závěr české sezóny, což si letos pojistil šíleným nápadem uspořádat tenhle závod na první adventní víkend. Neváhali jsme ani vteřinu.

Poslední listopadový den se na břehu Labe sešly tři posádky, přičemž ani jedna zdaleka nenaplnila celou loď. Nás bylo i se třemi Leviathany jenom 12, další dvě posádky dorazily ve 14. Takže kapitáni na poradě dohodli, že lodě pojedou bez bubeníka, a aby to bylo fér, tak na dvě jízdy: každý proti každému, jednou vnější, jednou vnitřní dráha. Délka trati byla asi kilometr na volném Labi, místo cílové kamery s přesností setiny vteřiny budou měřit časy poctivé ruční stopky. A co si budeme povídat, teplo, teplo vypadá opravdu jinak.

Jenže zima nám je jen do chvíle, než vlezeme do lodi.

Do první jízdy nastupujeme z vnější dráhy, k otočce dojíždíme dřív než soupeři a tak je fanfarónsky zkusíme předjet vnějškem. Vyšlo to, jenže se nám udrželi na vlně, takže jsme je celou rovinku k druhé otočce táhli (ve dvanácti!) na vlně; na druhé otočce se nás udrželi a před cílem nás předjeli. Fyzicky jsme na ně měli, tohle byla čistá taktická prohra.

Druhou jízdu z vnitřní dráhy jsme si naopak pohlídali my a dosáhli nejlepšího času závodů. Bohužel první jízda byla pomalá, takže součet časů dal jen na druhé místo. Ale zakončení sezóny 2019 to bylo famózní.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

11 kiláků pádlo na pádlo aneb neškodný Monkey Jumble

Monkey Jumble je to nejdrsnější, co se na dračích lodích v Evropě jezdí. Fakt. Závodů na dlouhé tratě pár je, ale žádný z nich nemá jedenáct kilometrů. Občas se jezdí i závody s hromadným startem, ale šedesát posádek startujících zároveň je unikát.

Dohromady je to závod, který dělá z kanoistiky kontaktní sport, závod, kde je stejně důležité pádlovat jako vylejvat vodu z lodi a závod, kde dobrý kormidelník ušetří posádce spoustu sil a dobrý bubeník ji dokáže za cenu totálně zničených hlasivek hnát dopředu celou hodinu. Závod, kde si fakt hrábnete na limit. Pro nás (tedy Neškodné, vyztužené o pětici Jizerského draka, háčka z Brna, buben z Pardubic a famózního Machajdu na kormidle), všechno začíná pátečním odjezdem z loděnice. Ve čtyři odpoledne vyrážíme jako jediná česká posádka třemi mikrobusy do 650 kilometrů vzdáleného Saarbruckenu. O půlnoci dojíždíme na místo, do srdečném přivítáni s Carmen stavíme stany, rychlý briefing k zítřku, pak Pavel naráží soudek vlastního piva…

Dračí loď se speciální výbavou

Jsou dny, kdy svítá o něco dřív, než by mělo, a závodní sobota k nim patří. Ale dáváme se dohromady a před polednem už parkujeme přímo v centru Saarbruckenu, na Schillerplazu, odkud za dvě a půl hodiny budeme startovat. Zatím nemáme loď, ale věříme organizátorům, že bude. Kapitán prohlašuje, že čas na paniku nastane, když loď nebudeme mít hodinu před startem. Musíme na ni totiž nainstalovat nejen vlnolam na špičku, ale i naši letošní novinku: čerpadlo s výkonem 20 litrů za vteřinu. Samozřejmě máme i vylejvátka, po loňské zkušenosti už víme, do čeho jdeme.

Teda – myslíme si to.

Těsně před startem, připravení a natěšení…

Startujeme z dvanácté řady. To znamená, že jen na start to budeme mít asi 500 metrů – vzdálenost delší, než se jezdí většina závodů. A tady se jede naplno od prvního okamžiku, nikdo nechce zůstat viset na startu a jet pak hodinu sám jen proti stopkám. Sem se jezdí závodit natěsno – loď na loď, pádlo na pádlo, buben proti bubnu. Což poznáváme kousek po startu.

Okamžitě po rozjezdu totiž nezvládá kormidelník lodě vpravo od nás situaci a natlačí nás i s další lodí, která startovala vlevo od nás, na přistávací molo. Naštěstí jsme ještě nedojeli na start, takže neztrácíme čas (Monkey Jumble je sice závod s hromadným startem, ale každé lodi se počítá její individuální čas od chvíle, kdy protne startovní čáru). Tak drsný začátek tu loni nebyl. A to závod teprve začal.

Když to nejde jinak, tak je předjeď

V balíku se po kilometru a půl blížíme k první otočce. Jsme uprostřed několika lodí, nejhorší pozice vůbec. Nutně se potřebujeme dostat doleva, na vnitřní stranu otočky, jinak bychom mohli ztratit desítky metrů. Jenže tam jsou lodě. Lodě jsou i za náma, loď je i vpravo. Jediná cesta vede dopředu. Zkusíme to. Zrychlujeme záběr, loď se pomalu rozjíždí, deset záběrů, dalších deset .. až je jich padesát a ostatní lodě necháváme za sebou. K otočce přijíždíme z naší skupiny první – a po ní ještě zrychlujeme a zachytáváme se skupiny před námi.

Machajda nás usazuje na vlnu, po sprintu k otočce odpočíváme a šetříme síly, vylejváme. Ne že by loď byla děravá, ale ve vlnách od ostatních lodí sem občas tečou desítky litrů přes bort. Nejsme v tom rozhodně sami – asi po kilometru vidíme těsně u pravého břehu potápějící se loď. Nejspíš nevzali vylejvátka. My se zatím vezeme v balíku tří lodí, vracíme se ke startu, třetina závodu za náma.

Jedeme v balíku a i když se to nezdá, šetříme síly

Blíží se Alte Brücke, kam jsme loni vletěli ve čtyřech a málem se nevešli. Letos je tu o loď míň, tři lodě vjíždějí od starý oblouk celkem komfortně. Pár desítek metrů pod mostem zkoušíme další nástup, ale kormidelník lodi na námi nezvládá situaci a vráží do nás. My i soupeři ztrácíme rychlost, nám nemůže pádloval levá strana, jim pravá, Z klinče vyjíždíme, soupeři ztrácejí hlavu (doslova, o naše kormidlo se jim ulamuje dračí hlava) a my vyrážíme zpátky k lodi, se kterou se přetahujeme skoro od první otáčky.

Další most je Lusienbrücke. Tady musíme jet vpravo od pilíře, na to organizátoři při poradě kapitánů kladli opravdu velký důraz. Jenže kormidelník lodi, se která jede pár desítek centimetrů vpravo od nás, nás na pilíř dost drsně rempluje. Neuhneme, víc ran pádly rozdáme, než schytáme, ostatně adrenalin v kombinaci se studenou vodou znamená, že omlácené prsty nevnímáme. Za mostem se jich ještě chvíli držíme, vydýcháme se, pak zrychlíme záběr a metr po metru necháváme tuhle nepříjemnou loď za sebou. Blížíme se k polovině závodu, druhé otáčce.

Na vítězné vlně až do cíle

Machajda skvěle krouží i tu a zase získáváme na soupeře cenné metry. Přiskakujeme k fialové lodi, po pár metrech nastupujeme … a necháváme ji za sebou. Tohle zopakujeme ještě jednou a dostáváme se vedle Španělů. Jsou rychlí, ale to my taky. Pošťuchujeme se další dva kilometry, pětset metrů před třetí obrátkou nastupujeme. Deset rychlých, získáváme půl lodi. Dalších deset, Španělé visí na pádlech z posledních sil. My taky, ale jsme v ajfru a tak vydržíme ještě deset … a odskakujeme jim. Na obrátce se dotahujeme na další loď, chvíli jedeme s ní, pak nastupujeme – a předjíždíme i je. Kilometr poté projíždíme cílem.

Čas 58:13 je o minutu a půl lepší než loni. Jedenácté místo z 21 fun posádek je mnohem lepší, než jsme čekali. Ale ještě lepší než čas je styl, jakým jsme ho dosáhli. Rvali jsme se od začátku do konce, o každý metr a záběr, a rvali jsme se úspěšně. V přímé konfrontaci jsme předjeli nějakých šest lodí, a to na tenhle závod nejde posádka, která by neměla natrénováno. Za rok se vrátíme.

A uděláme všechno pro to, abychom jeli ještě líp než letos.

Rubriky
Neškodné závody na dračích lodích

Po 2,5 kilometrech rozhodlo 30 centimetrů

Závody jsou různé. Na 200 metrů to uteče za minutu, sedmdesát, osmdesát záběrů a je konec. Kilák je zajímavější a máme ho radši – během pěti minut se už ukáže, co v kom je nejen fyzicky. No a pak jsou Tragicky dlouhé tratě, které mají těch kiláků pět. A tady je hlava ještě daleko důležitější.

Letos jsme se na Tragicky dlouhé tratě přihlásili jak na klasickou dračí loď s posádkou 20 lidí, tak i na krátkou, kde nás pádluje jen deset. Krátké lodě sice jely jen poloviční trať, ale dva a půl kilometru na téhle lodi bohatě stačí. A abychom si zapádlovali, přihlásili jsme ty krátké lodě dvě.

Na velké lodi jsme startovali hned v první jízdě mixu. Bohužel v nejhorší, vnější dráze. Do první otočky se nám dařilo držet se v balíku českých lodí – Maďaři se utrhli hned ze začátku a jeli si svůj vlastní závod -, ale v obrátce jsme kontakt neudrželi a pak jsme se jen dívali, jak se lodě před námi pomalu, ale neustále vzdalují. Tahle jízda se nepovedla.

Odpoledne, rozdělení na Převážně neškodný 1 a Převážně neškodný A, nastupujeme k dvěma a půl kilometru. V první jízdě máme vnitřní dráhu, hurá! Taktika je jednoduchá – k obrátce musíme dojet první, a pak se může stát cokoli. A to jsme taky splnili.

Dej do toho všechno!

Nejenže jsem k obrátce dojeli první, ale z ní vyjíždíme s mírným náskokem. Čeká nás trochu přes kilometr k druhé otočce. Zhruba do poloviny téhle roviny svůj náskok pomaličku zvyšujeme, ale pak Vajgarská saň zabrala a k druhé obrátce přijíždí těsně za námi. Lodě se lehce pošťuchují, náš kormidelník ztrácí rovnováhu, ale na lodi se udrží, do finiše jdeme pádlo na pádlo. Po sto padesáti metrech vedou Vajgaři o půl lodě, my zapínáme poslední síly a jejich náskok metr po metru stahujeme.

Cílem projíždíme těsně vedle sebe, podle cílové kamery měli víc štěstí naši protivníci. Byli o desetinu vteřinu – to je třicet centimetrů – rychlejší. Skvělý závod.

A okamžitě potom startuje další jízda s naší posádkou. Péťa na bubnu, Martin na levém háčku a Laco na kormidle si jen přesedli – jedou ty jízdy obě. Zase máme vnější dráhu. Start je skvělý, držíme se v balíku, na otočce tvrdě bojujeme o co nejlepší umístění; ale nedaří se a na dlouhou rovinku vyjíždíme poslední. Tahle posádka to má supertěžké – na lodi jedou čtyři holky, Jirka, který přišel na tenhle nejdelší závod který se v tuzemsku jezdí po pouhých třech trénincích, Martin jede druhou jízdu za sebou. Není divu, že síly nám v téhle jízdě došly rychleji než soupeřům.

Tragicky dlouhé tratě, byly pro nás hlavně generálka na nejdelší evropský závod dračích lodí – jedenáctikilometrový Monkey Jumble v Saarbrückenu -, kam jedeme za 14 dní. A tahle generálka nám vyšla.